Jeden z mých oblíbených zájezdů s CK Hoška-tour na Šumavu s ubytováním na Kvildě zahrnoval i tuto nádhernou pěší túru se skvělými zážitky. Trochu jednotvárnou 7 km asfaltovou cestu od penzionu Pohoda ve středu obce Kvilda (měl by na sobě dost zapracovat, aby si ten název doopravdy zasloužil) nám zkrátil místní autobus a popovezl nás na zastávku Bučina.

Na místě bývalé obce s nedalekým hraničním přechodem Bučina – Finsterau nyní stojí hotel v alpském dřevěném stylu s názvem Alpská vyhlídka. Poskytne pocestným i kolistům útočiště před nevyzpytatelnou nepřízní počasí či před padnutí žízní či hladem. V jeho blízkosti se nachází pro připomínku minulých let. Památník železné opony se signální stěnou z ostnatého drátu, s betonovými a železnými zátarasy a nepřehlédnutelnou strážní věží (tzv. špačkárnou).

Z točny ekoautobusu se vydáváme po červené turistické značce (TZ) kolem neudržované studánky (škoda jí) pozvolným klesáním příjemným lesním a lučním terénem k dalšímu křížení cest. Procházíme územím zaniklé obce Na Mlýnské Mýtině, kolem močálů, přes potoky, kolem další zaniklé obce Chaloupky se k nám přidá žlutá TZ vedoucí od hraničního přechodu pro pěší Čertova voda na rozcestí Furík. Také místo bývalé samoty. Těch potkáme cestou mnohem více, tedy spíše jejich pozůstatky, co dosud nepohltil les a příroda si nevzala zpět. Pozorným turistům neunikne sem tam křížek u cesty, hromada kamenů, staré ovocné stromy, nyní už nepatrné stopy lidské činnosti v šumavské krajině. Na jednu stranu ji zadrátoval a zrušil režim, na druhou stranu tím zase paradoxně ochránil původní přírodu, zvířenu i květenu před škodlivými zásahy. Od Furíka změníme trasu na modrou TZ vedoucí přímo na Knížecí Pláně. Tady čeká po 4 km na své hosty Hájenka Knížecí Pláně – nádherné výhledy na Luzný nebo vnitra Šumavy jsou s horským vzduchem do plic zdarma. Ostatní si platíme sami. Vrátíme se zpět na rozcestí na červenou TZ a pokračujeme kolem kamenných či železných křížků podél cesty na znovu pietně upravený starý hřbitov s naznačeným půdorysem bývalého kostela Sv. Jana Křtitele a zachovalým pomníkem obětem 1. světové války. Opouštíme toto smutné místo a opatrně našlapujeme po poválkové cestě podmáčeným lučním terénem až Hraničnímu kameni – Červený potok. Delší úsek procházíme podél hranice s Bavorskem pod Žďáreckou slatí a prameništěm Červeného potoka územím zaniklé obce Stodůlky na rozcestí Žďárek. Uhýbáme vpravo dolů na křižovatku se žlutou TZ pod Žďáreckou horou. Žlutá TZ míří kudy tudy do Bavor přes Landruck. My však odoláme návštěvě za lesem a věrni červené se těšíme na místo po zaniklé obci pojmenované Josefov. Další žlutá TZ láká na další hraniční přechod Dolní Světlé Hory. Jak si člověk uvědomí, že zde neměli osadníci lehký život. Úvozové cesty lemované vysokým borůvčím poskytují modré vitamínové osvěžení bez namáhavého ohýbání zad a lze zobat sladké velké plody za pochodu. Trochu si otlučeme nohy po místy rozbité panelové cestě (bývalé vojenské signálce- pro rychlý přesun PS v terénu) a necháme se dále vést červenou TZ po Světlohorské cestě. Ta je také (bohužel) už přístupná i cyklistům takže pozor na ně, někteří nezvoní a jezdí jako draci. Slušní aspoň poděkují za uhnutí z cesty. Necelých 6 km ničím nerušenou přírodou s výhledy i na bavorskou stranu, s občerstvením z lesních bohatých zdrojů, nás doprovodí kolem nouzového nocoviště (skvělý nápad a přínos pro pěší putování non-stop) do místa Na Kapličce. Tady se odpojí červená a my přecházíme po žluté TZ a vlastně historické Vimperské Zlaté stezce až do městyse Strážný.

Kulturním šokem jsou vietnamské stánky se vším možným i nemožným, červené lucerničky, rádoby luxusní kasino ve stylu podnikatelského baroka hyzdí historické hraniční městečko. Oko si pohladíme na kašně, ve které se vesele prohánějí barevné míčky ve skleněné kouli. Nad námi směrem k Mariánské kapli jsou pozůstatky bývalého kostela Nejsvětější Trojice, co nyní slouží upravené jako pietní místo. Nebyl to jediný kostel, který odstřelili v pohraničí v 50. – 60. letech. Kdo má ještě sílu, může si po modré TZ vyjít pěkně nahoru na Vyhlídku s Mariánskou kaplí a nejvytrvalejší si zajdou až ke zřícenině hradu Kunžvart. Bývalý strážní hrad na Zlaté stezce měl poskytovat ochranu karavanám procházejícími hlubokými lesy před lapky. Ve Strážném doplníme vydanou energii energeticky hříšným zmrzlinovým pohárem s borůvkami či horkou palačinkou, jiní zase dobře vychlazeným chmelovým mokem v orosené sklenici. Po krátkém odpočinku a povinné kontrole účastníků před odjezdem autobusu zpět na Kvildu zhodnotíme v nohách zhruba 19 km dálkových, vystoupáno 280 m nahoru a 570 m dolů.

OUZ 2016