fbpx

Zájezd detektivní aneb po stopách Policie Modrava

Čtvrtek

Jako správní detektivové se musíme nejprve řádně rozhlédnout po okolí a vyhodnotit situaci.

Takže vzhůru na nejvýše postavený královský hrad v Čechách – gotický hrad Kašperk.

Coby obezřetní dobyvatelé se vydáváme k němu opatrně z přeplněného parkoviště dvou i vícestopých vozidel nejprve pozvolna stoupající cestou přes Žlíbek na Pustý Hrádek – zříceninu bašty, původně chránící přístupovou cestu k hradu. Obhlédnutí terénu a skvělý výhled na 500 metrů vzdálený hrad s jeho typickými dvěma věžemi je odměnou za vydýchaný vzduch z plic a protažené svaly na nohách z delšího sezení v našem luxusním autobusu. Z vyhlídky pokračujeme po vyhotovení nezbytné fotodokumentace opatrně dolů kamenitou stezkou a vydáváme se konečně k hradní bráně a na nádvoří.

Stavitel s jemným jménem Vít Hedvábný dokázal na přání a pověření císaře Karla IV. postavit opravdu pevný kamenný hrad Karlsberg s ochranným charakterem nejen pro hornické město Kašperské Hory, ale především s dohledem na kupecké stezky z Bavor.

Hradní komplex je bytelně usazen na skále a vtěsnán místy i do ní. Nádvoří nám připomene i pohádku Anděl Páně se zimní tématikou.

Prohlídka hradu nabízí oba okruhy – jeden zajímavější více než druhý – doplňovaný videoprojekcí o jeho stavbě ve středověku nebo o životě na něm. Nejkrásnější vyhlídka se nabídne z 5. patra věže na západní straně. Schodů je na ní nepočítaně a dolů taktéž. Jako perlička se tu nabízí jistý hygienický prvek středověku – hradní prevét.

Z hradu se přemístíme po svých a po zelené TZ ostřejší asi 3 km do středu města Kašperské Hory, dá se jít samozřejmě i po modré TZ mírnější přes osadu Kavrlík s barokní kapličkou.

Svažitému dlážděnému náměstí Kašperských Hor vévodí kostel svaté Markéty z doby gotické, později přestavován v duchu požadavků dané doby. Z duchovních památek za zhlédnutí stojí na hřbitově trojlodní bazilika svatého Mikuláše s freskami a dřevěný stropem z doby XIV. století, na kraji města (bohužel běžně nepřístupný) novorománský chrám Panny Marie Sněžné s kapličkou a studánkou.

Závěr náměstí korunuje nádherná renesanční budova městské radnice s bohatě vybaveným Infocentrem a Kašperskohorským betlémem, případně i vstupem do podzemí. Muzeum Šumavy za kostelem je momentálně v rekonstrukci, ale vedlejší budova Galerie návštěvníkům své výstavní prostory nabízí bez omezení.

K dalším místům, kde lze strávit příjemně čas, patří Muzeum motocyklů – další filmové místo seriálu Policie Modrava; Muzeum dřevěných hraček pro malé i velké. Nejen v dešti lze navštívit pár set metrů pod náměstím i Informační středisko Správy Šumavského parku s bohatou nabídkou programu pro zabavení dětí. Dostane se tu každému velké porce zajímavostí a duševní potravy o přírodě, historii, ochraně Šumavy.

Pro zlatokopy označili několik naučných stezek s historií těžby zlata v okolí města, k tomu náleží ještě malý archeopark o dobývání rud jako bonus. Milovnice zdobení může potěšit regionální produkt – po domluvě prohlídka dílny na vinuté perle a páteříky paní Hedviky na Vimperské ulici.

Nás však nejvíce zajímá sídlo Policie Modrava – na náměstí, kde pracuje půvabná televizní kriminalistka Jana Vinická se svojí kolegyní a kolegy při objasňování zločinu a nepravostí v okolí. Vedle služebny nám pohladí chuťové pohárky cukrárna nebo restaurace, čerstvě mletou kávou zavoní v dolní části náměstí směrem k parkovišti autobusu nová kafírna. Diváci filmu Vůně vanilky (2001) s B. Munzarovou, J. Smitzerem, P. Křížem také poznají náměstí v Kašperkách, byť se děj odehrává v roce 1945.

Navečer autobusem přejíždíme na vzdálené ubytování na hotel Churáňov a část do Horské chaty U Lanovky. Obě útočiště s výhledem do krásné krajiny a výtečným způsobem připravované krmě k doplnění vydané energie nás hostila od čtvrtka až do neděle.

Pátek ráno začínáme malou procházkou pod šedavou oblohou po povalové cestě na Jezerní slati (Perla –  nejchladnější místo u nás) mezi Kvildami. Zajímavě vypadají i fotky z rozhledny směrem přes tajuplnou a zadumanou slať na horu Sokol (Antýgl). Na chvíli ještě zastávka v obci Kvilda u Infocentra a pár smutných pohledů na velký pařez po nejvyšším živém vánočním smrku vedle kostela sv. Štěpána.

V dešti nabíráme směr přes bývalou sklářskou obec Filipovu Huť (po Filipu Kinském – jedním z majitelů hutí) na obec Modrava. Míjíme tu opět několik míst ze seriálu.

Z parkoviště na Modravě u soutoku Roklanského a Modravského potoka, jejichž soutokem vzniká řeka Vydra, se vychází na Vchynicko-tetovské terasy, (kam vkročil rod Kinských, tam si pojmenovali jako majitelé své osady na počest stejným názvem Vchynice, Tetov), a po červené TZ lučinami a lesem dolů na geologické muzeum a info v bývalé hájence na Rokytě. Druhá skupina osazenstva autobusu kráčí po prohlídce hradlového mostu -„rechlí“ podél Vydry na bývalý kralovácký dvorec Antýgl (nyní známý kemp), kde se obě skupiny, plny dojmů z krásné přírody, setkávají.

Před námi je nejkrásnější úsek cesty lesem podél řeky Vydry, která si tu užívá balvanů, tůní, vodních hrnců i mělkých pekáčů, chvíli si zabouří, chvíli klidně obtéká překážky v řečišti. Dosud zalesněné břehy předvádí pozorným chodcům výstavní sbírku jedlých i nejedlých hub, keře zralých malin.

Povinná zastávka na Turnerově chatě – Vydrýsek se schovává ve svém výběhu před okukováním lidmi a především dětmi. Domácí občerstvení posilní, prostředí pobaví a jde se dál.

Na plochých kamenech Vydry se kdysi opaloval i malý Kolja se svým náhradním otcem. U bývalého mostu se zase v seriálu PM běhal umýt do ledové vody Ladislav Mrkvička v postavě E. Kintzla. Nenáročný terén bez kolistů a aut umožňuje vychutnat si přírodu bez ohlížení po hlasu zvonku či klaksonu. Paradox je, že právě tady byl záběr z filmu PM, jak sem přijíždí hlavní postavy auty na večeři!

Na Čeňkově pile máme v nohách od nejkratší trasy asi 12 až po nejdelší trasu 15 km, nad hlavou trochu šedo a pošmourno s pár kapkami deště.

Seznámení s historií Vchynicko-tetovského kanálu a provozem MVE malé vodní elektrárny v Infocentru ČEZ je na závěr korunováno prohlídkou elektrárny přestavěné z vodní pily z roku 1912, která je kulturní a technickou památkou.

Zde se vlévá prodloužený napájecí kanál do Vydry, která se zde stéká s řekou Křemelná a vzniká další řeka bez svého prameniště – zlatonosná Otava. Nad tím vším tu stále ční mohutný Smetanův smrk.

Pan průvodce Jan Hoška a pan řidič Zikmund si nás přeberou opět na palubu a po přepočítání osazenstva odjíždíme ještě na kraj obce Kvilda na rysí a jelení výběhy. Vzhledem k pozdní době jsou výběhy zklidněny a toužebně očekávaní rysi a jeleni se nám už neukázali.

Den končíme opět na ubytování.

V sobotním ránu směřujeme autobusem na Horskou Kvildu, kde si po otevření obchůdku Infocentra doplníme potřebná razítka a vyrážíme do přírody po zelené TZ směr Filipova Huť a Modrava. Příjemná cesta vede pastvinami s turem domácím i divokým, kolem stavení U Honesů se zastávkou u krásně vyzdobené kapličky a pramenem čerstvé šumavské vody v korýtku.

Pak už nás obklopuje na dlouhý čas jenom les, paseky, vůně smoly z pokácených stromů, malinové keře, vysoké borůvčí, odkud se dají borůvky trhat bez ohýbání zad.  Značka nás vyvede na Filipově Huti, kde stojí autobus připravený k záchraně příliš znavených turistů a jejich převozu přímo do Modravy. Ostatní pokračují hezky pěšky po straně rušné silnice než nás TZ zavede na bezpečnou cestu do lesa. Nad Modravou zadem kolem hlídaného podzemního sídla docházíme ke Klostermannově chatě a po pár metrech z kopce končíme na parkovišti u autobusu. Povinné doplnění zásob z místních nabídek občerstvení, návštěva muzea Dřeváku, bohatě vybaveného Infocentra a popojedeme za dalším cílem – šumavskými Lurdy.

Za Starým Srní vystupujeme z autobusu na křižovatce pod  Mosau (Mechovem) a pěšky se odtud vydáváme na nenáročnou upravenou cestu podél Vchynicko-tetovského kanálu s kamennými břehy a klenutými mostky.

Od Vtokového objektu proti proudu rychle tekoucí hnědě zbarvené vody z rašelinišť míříme k odbočce na Hauswaldskou kapli. Pár set metrů cesty vede do kopce k torzu kaple a znovuobnovenému poutnímu místu se zázračnou vodou, která tu zurčí do skleněné plastiky lidských dlaní od V. Tesařové. O kousek dál nad korýtky je na kraji cesty další skrytá studánka pod Kostelním vrchem, ale ta není tak známá.

Omytí a napojeni léčivou vodou po chvilce oddechu se vracíme přes Staré Srní do Srní na náves.

Znalci PM poznávají v seriálu známý obchod s potravinami a za ním kostel obložený šindelem. Vzhledem k probíhající velké svatbě a hasičské soutěži se tu mísí svatebčané s turisty i s hosty posvícenské zábavy a stánků. Téměř povinná je tu návštěva Sluneční kavárny s hříšně dobrými produkty.

A přemístíme se autobusem pod Srní na parkoviště u Vlčího výběhu. Ostrá procházka k němu nám pěkně spálí doplněné kalorie. Na mostku či plošině už jen vyčkáváme, kdy a kde se nám objeví hrdí obyvatelé vyhrazeného území a zapózují před čočkami brýlí, fotoaparátů či mobilů.  Někteří si dávají načas, ale pak ten nejkrásnější jedinec vyběhne ladně na kámen, předvede několik modelových postojů a zase zmizí do klidu za balvany. Představení končí, hlučící davy plaší zbytek smečky. Dole v Infocentru si na obrazovce v přímém přenosu prohlédneme vlky v klidu.

Příjemný podvečer si ještě vychutnáme cestou na ubytování výhled z lyžařského areálu Kobyla – z rozhledny Churáňov – skokanského můstku. Pan Hoška si konečně může vyzkoušet svůj dron a natočit pár záběrů krajiny z velké výšky. Odsud už pěšky dojdeme pár set metrů na hotel či chatu a především k výborné večeři.

Nedělní ráno slibuje na cestu příjemné počasí. Vzhledem k úplné uzavírce silnice k Annínu se po schválení program dne mění na návštěvu kostela sv. Vintíře v Dobré Vodě u Hartmanic.  Je to jediný kostel na světě zasvěcený svatému Vintíři, postaven v letech 1706 na základech prastaré kaple z XI. století si prošel náročným vývojem dějin.

Jeho unikátem je nádherné a mistrovské dílo paní Vl. Tesařové – skleněný oltář a skleněné plastiky zabývající se tématikou křížové cesty, skleněná socha sv. Vintíře v životní velikosti, později vše ještě doplněno skleněným betlémem, ambonem a menzou (oltářním stolem) – vše z nazelenalého skla – s odkazem na tradici šumavských sklářů. Před kostelem je zastřešena studánka s léčivou vodou, uzdravující oči. Nad ní vede TZ na nedaleký Březník

s křížem a Vintířovou kapličkou, jejíž návštěvu vzhledem k velkému horku a časové náročnosti vynecháváme.  Výhledy z Dobré Vody máme zadarmo a bez námahy. Tu budeme potřebovat brzy jinde, což je další zastávka v Prášilech.

Volný program nabízí 2 varianty cesty na Prášilské jezero nebo návštěvu místní botanické zahrady, výběhu bizonů, základů kostela, Infocentra a hojných míst k občerstvení. Náročnější Jezerní cesta 4,5 km dlouhá s pozvolným převýšením 215 metrů vede částečně lesem, částečně pasekami, méně obtížná je stejně dlouhá, pouze v závěru je nutno vystoupat k hladině jezera zbývající výškové metry. Posezení s dobrou svačinou na kamenech či kládách na jeho břehu poskytuje s výhledem na vodní hladinu a Jezerní stěnu báječný relax.

Nebeské pradlenky vypraly z předešlých dnů šedavá a ušmouraná oblaka, namodřily oblohu do šmolkova a sem tam posadily pár vymydlených beránků.  Ani se nechtělo odsud zpět.

Poslední přesun z Prášil do města Sušice na krátké seznámení s historií a památkami, už je tu však velké horko, kterému jsme ve vyšších výškách a ve stínu lesů odvykli. Posilněni dobrým obědem odjíždíme z rozpáleného nábřeží s výhledem na nejznámější siluetu města –  „Andělíčka“ – směr Praha.

Velké štěstí, že nás autobus uvezl i s našimi dojmy a zážitky, které jsme stačili posbírat po dobu zájezdu.

 

  1. S.: Šumavy není nikdy dost

 

OUZ 2019

 

© 2019 by CK HOŠKA TOUR - Vyrobeno s v Lázních Bělohradě.


Užíváním webu souhlasíte se zpracováním údajů soubory cookies.