fbpx

Na kole podél Ohře

reportáž z cyklozájezdu

Na kole podél Ohře

reportáž z cyklozájezdu

Zájezd pořádala cestovní kancelář Hoška-tour z Lázní Bělohrad.

 

1.den 26.9.2018

Nastupujeme v Mladé Boleslavi u supermarketu Albert. Kromě mne s manželkou nastupuje ještě kolegyně, s kterou se pracovně známe. Autobus začínal trasu ráno v 5,00 hod. v Hradci Králové a podle plánu měl přijet do Mladé Boleslavi v 8 hodin. Sledujeme hustý provoz na silnici a říkáme si, že autobus bude mít asi velké zpoždění. Není tomu tak, zpoždění je jenom 15 minut.

 

Pomáhám řidiči s nakládáním kol do vleku.

 

Vedoucím zájezdu měl být Petr Gruss, kterého už známe ze zájezdu podél Dunaje. V autobusu ho však nevidíme. Místo toho začne kontrolovat seznam účastníků řidič /později se dozvídáme, že se jmenuje křestním jménem Michal/. Že by změna ve vedení zájezdu ? Počet účastníků je 21.

 

Michal prohlásí, že jsme kompletní. Poslední nástupní místo měla být Praha. Tam tentokrát nikdo nenastupuje. Řidič s někým telefonicky hovoří. Potom vyjíždí nikoliv směrem na Prahu, ale na Mělník. Jede přes Krnsko, naše bydliště. Říkáme sousedům v autobusu,  kdybychom to věděli, mohli jsme nastoupit v Krnsku u viaduktu. Se sousedy se známe z minulých zájezdů. Letos jsme s nimi byly na zájezdu Murská cyklostezka. Soused Jirka  říká, že má v Krnsku kamaráda Ivana . Znají se od vojny. Znám ho a musím ho pozdravovat.

 

Záhada s vedoucím zájezdu je vyřešena. Petr Gruss pochází ze Západních Čech a tak nastupuje až v místě první etapy v Kadani. Podle původního plánu jsme první etapu měli začínat u pramene Ohře ve Smrčinách. Protože začínáme první etapu později, vyrážíme na trasu z Kadaně, abychom nemuseli jet dalších 150 km autobusem. Ale čeká nás tedy etapa proti proudu. Čeká nás převýšení do kopce 450 metrů a klesání 300 metrů. Cílem etapy jsou Karlovy Vary. Zastavujeme v Kadani na náměstí a Petr nastupuje do autobusu a rozdává nám podrobné pokyny k zájezdu s komentářem. Je tam přehled nejzajímavějších míst na trase, kilometráž i profil etap se stoupáním a klesáním. Petr se přiznává, že hlavním autorem těchto pokynů je Standa Haman, kterého tímto srdečně pozdravujeme. Pokyny jsou skvělé.

 

Z počasí jsme měli trochu obavy. Několik dnů před zájezdem se udělala zima, pršelo a byl velký vítr. Předpověď na dny zájezdu však byla příznivá. Bude chladno, ale na to jsme se oblečením připravili. Vyrazili jsme v rukavicích a s čelenkou na uši.

 

Prohlídku  začínáme v Kadani na náměstí. V Kadani jsme poprvé a město se nám moc líbí. Kadaň je bývalé královské město, je to historická perla Podkrušnohoří. Procházíme Katovou uličkou, která je údajně nejužší ulicí v Česku a prohlížíme si městské opevnění. V Kadani žil také tvůrce Staroměstského orloje, Mikuláš z Kadaně. U řeky Ohře je maketa orloje s připomínkou slavného rodáka.

 

Jedeme podél Ohře po cyklostezce hezkou krajinou. Stoupáme do kopce. Odměnou jsou hezké výhledy. Napravo Krušné hory s Klínovcem, nalevo Doupovské vrchy, kde je i bývalé cvičiště naší armády. Cyklostezka vede i nadále hezkou přírodou podél Ohře. Další zastávka je Klášterec nad Ohří. Prohlížíme si novogotický zámek  a zámecký park, moc se nám líbí, ale na prohlídku zámku čas nemáme.  V polovině trasy nás čeká autobus a nabízí občerstvení. Několik účastníků, kteří chtějí pošetřit síly, zde etapu končí a jedou dále autobusem. S manželkou jdeme do restaurace, kterou provozuje Vietnamka. Prostředí restaurace se nám líbí. Překvapuje nás, že jsme tam sami. Objednáváme si pivo a guláš. Jsme rádi, že jsme rychle obslouženi. I tak vyrážíme na druhou část etapy mezi posledními. Druhá část etapy začíná do kopce po polní cestě. Část trasy jdeme pěšky. Odměnou jsou hezké výhledy. Trasa dál pokračuje po silnici. Zastavujeme v Kyselce. Jsou tu bývalé lázně. Jsou nyní v žalostném stavu. Kolem lázní je sice lešení, ale není vidět, že by se na opravách pracovalo. Prohlížíme si velký areál stáčírny vody Mattoni. V parku si prohlížíme sochu zakladatele Heinricha Mattoniho. Populární je nyní kvůli televizního seriálu Já. Mattoni.

 

Z kohoutku si zde můžeme mattonku natočit. Je zde i Mattoniho muzeum, na prohlídku nemáme čas.

 

Etapa pokračuje po silnici. Další zastávku děláme u Ohře, v místě, kde se  říká Hubertus, a kde trénují vodáci slalom. Skutečně vidíme několik vodáků při tréninku. Náš průvodce Petr v těchto místech nějak špatně šlápl a začíná kulhat. Ale na kole jede dál.

 

Přijíždíme do Karlových Var. Máme sice plánek trasy k hotelu, ale jsme rádi, že nás Petr vede. Jedeme stále do kopce. Hotel je u stadionu Slavie a jmenuje se Marttel. Kola ukládáme do kolárny.

 

Celkem jsme první den ujeli 55 kilometrů. Noční prohlídku Karlových Varů vynecháváme, večeříme z vlastních zásob. Manželka se dává do čtení, já sleduji na internetu šachovou olympiádu v Batumi.

 

 

2.den 27.9.2018

 

Na snídani se dozvídáme, že průvodce Petr i nadále kulhá. Večer byl na pohotovosti, čekal do půldesáté, ale ošetření se nedočkal. Už to vypadá, že budeme muset na trasu vyrazit sami, jenom podle mapy. Čeká nás další etapa proti proudu Ohře do Chebu. Petr však za sebe sehnal náhradu, kamaráda Petra Bajdáka. On skutečně za chvíli po snídani přijel. Petr Gruss nás bude sledovat z autobusu a přitom na trase stíhá lékařskou prohlídku v nemocnici.. Na kole vyrážíme na prohlídku Karlových Varů. První zastávka je u vřídla, kde tryská horká voda do výšky. Dále projíždíme kolem hotelu Pupp, kolem tržní, mlýnské a sadové kolonády k hotelu Thermal. Hotel na nás nepůsobí tak honosným dojmem, který známe z televize z karlovarského filmového festivalu. Dále jedeme kolem Becherovky a vyrážíme na cyklotrasu. Jedeme podél Ohře hezkou přírodou. Zastavujeme u Svatošských skal, které podle pověsti představují zkamenělý svatební průvod. Tady to známe.Poprvé jsme tu byli na Posledním  puchýři v roce 2006, který pořádal KČT Sokolov.

 

Další zastávkou je moc hezké městečko Loket. Příjždíme k hradu. Někteří účastníci jdou na prohlídku. My jsme na hradu už byli. Jedeme na náměstí. Je moc hezké, všechny domy září barvami. Sluníčko svítí, prostě nádhera. Prohlížíme si náměstí a okolní ulice, nakupujeme zásoby na další cestu. V cukrárně si dáváme kávu a zákusek. Od kašny na náměstí vyrážíme dále na trasu. Sjíždíme dolů k řece, kde je nádherný výhled na hrad. Další zastávkou je statek Bernard v Královském Poříčí. Je zde muzeum a centrum řemesel. Pokračujeme dále směrem na Sokolov. Jedeme do centra. Zde má manželka závadu na kole. Spadl jí řetěz. Než jsme závadu odstranili, peleton nám ujel. Jedeme tedy sami. Jedeme na hlavní silnici směr na Cheb. Manželka se raději radí telefonicky s Petrem Grussem. Jedeme prý špatně. Vracíme se, snažíme se jet podle pokynů, které jsme dostali od Petra. Pro jistotu se ptáme kolemjdoucích, jak se dostaneme k Ohři. S jejich radou se nám podaří dostat na správnou cyklostezku. Zámek v Sokolově jsme ale minuli.

 

Peleton jsme dohonili až na další zastávce v Kynšperku. Zde si dáváme oběd a ochutnáváme místní pivo Zajíc. Příjíždíme do Chebu, kde nás čeká autobus. Dáváme kola do vleku a jdeme se projít po městě. Cheb je hezké město. Procházíme se po náměstí, jdeme navštívit kostel sv. Mikuláše. Bohužel je už zavřený.

 

Druhý den jsme ujeli 75 km.  Na ubytování se vracíme autobusem do Karlových Varů. Večer jdeme na procházku do centra města. Vracíme se jinou cestou zpět na hotel. Nemáme jistotu, jestli hotel najdeme. S jednou nápovědou od kolemjdoucího se nám to daří.

 

 

3.den 28.9.2018

 

Tentokrát vyrážíme autobusem k prameni Ohře do Smrčin /německy Fichtelberg/.

 

Pramen Ohře /německy Eger/ je bohužel vyschlý, ani v Německu nepršelo. Děláme tedy alespoň společné foto a vyrážíme na trasu. V Německu začátek cyklotrasy kolem Ohře  nevede.  Značení není moc dokonalé. Ukazatelé jsou pouze do nejbližší vesnice. Musíme se držet peletonu. Petr Gruss se nechal u lékaře ošetřit a už opět jede s námi. On je v čele a závěr hlídá druhý Petr. Krajina je hezká, ale v Čechách se nám to líbilo víc. Zastavujeme ve Weissenstadtu, kde děláme okruh kolem jezera. Je po sezoně, turistů tu moc není. Část trasy jedeme po silnici. Po 30.kilometru jedeme po lesních cestách malebným údolím řeky Eger. Dále šlapeme do kopce do  městečka Hohenberg an der Eger, kde je v centru zachovalý hrad. Pokračujeme dále, ani nevíme, kde jsme přejeli hranice.

 

Jedeme podél údolní nádrže Skalka a  dostáváme se do centra Chebu. Projíždíme kolem chebského hradu k autobusu. Kola se budou opět nakládat. Máme čas na krátkou prohlídku města. Tentokrát máme štěstí, kostel sv. Mikuláše je ještě otevřen, takže můžeme na prohlídku.

 

Nasedáme do autobusu a jedeme na ubytování do Loun.

 

Třetí den jsme ujeli 66 km.

 

 

 

4.den 29.6.2018

 

Z Loun jedeme autobusem do Kadaně. Čeká nás etapa z Kadaně do Loun. Vyjíždíme z náměstí dolů k řece a děláme ještě foto královského města Kadaně s řekou Ohří. Jedeme podél Ohře a první zastávku máme u Nechranické přehrady. Tato nádrž je nejdelší sypanou přehradní hrází ve střední Evropě /3280 m/ a je vybudována na řece Ohři. Další zastávkou je Žatec. Po prohlídce náměstí míříme k chmelařskému muzeu. Vystupujeme na vyhlídkovou věž Chmelový maják, odkud jsou hezké výhledy do okolí. Jdeme na prohlídku chmelařského muzea, kde nás zaujal labyrint z chmelařských žoků. Ve vedlejší restauraci si dáváme oběd a pokračujeme na trase. Na trase míjíme náš autobus. Řidič Michal má dnes svátek a pro každého účastníka má připraven přípitek. Podle vypitých skleniček poznává, kolik cyklistů je ještě na trati. Jsme mezi posledními, Michalovi popřejeme a jedeme dál. Zastavujeme u zámku Stekník. Času máme dost, tak absolvujeme prohlídku zámku. Zámek se stále opravuje, prohlídka je docela zajímavá. Pokračujeme přes Březno, kde je archeologický skanzen do Loun. Kola ukládáme do kolárny a jdeme na prohlídku města.

 

Čtvrtý den jsme ujeli 60 km.

 

 5.den 30.6.2018

 

Čeká nás poslední etapa z Loun do Litoměřic. Každý den ráno je chladno, ale tento poslední den je  teplota pouze dva stupně nad nulou. Předpověď je celkem příznivá, má být teplo. Je důležité, že po celou dobu zájezdu vítr moc nefoukal. Při nasedání na kolo zjišťuje jeden z účastníků, že má kolo prázdné. Je šikovný, duši si vyměnil sám a brzy nás dohonil. Je to jediný defekt za celý zájezd.

 

První zastávka je v Libochovicích,  je zde renesanční zámek, kde se narodil Jan Evangelista Purkyně. Dále zastavujeme na vodním hradu Budyně, který je národní kulturní památkou. Procházíme se pouze po nádvoří, na prohlídku nemáme čas. V Doksanech jsme si prohlížíme klášterní kostel. Máme štěstí. Kostel je otevřen, právě končila mše svatá. Prohlížíme si pevnost Terezín, která byla založena již za Marie Terezie. Za druhé světové války zde byl koncentrační tábor. Při procházce terezínským hřbitovem to nejsou moc příjemné vzpomínky na válečnou tragedii. Zájezd  končíme návštěvou Litoměřic. Zde končí Ohře svůj tok a vlévá se do Labe. Kola  odkládáme u autobusu a vyrážíme na prohlídku centra města.

 

Tato poslední etapa nebyla na přírodní krásy tak zajímavá. Jelo se hlavně po rovině, takže jsme se tolik nezapotili. Památek na cestě však bylo dost.

 

 

Celý zájezd se nám velmi líbil. Na trase byla hezká příroda a mnoho zajímavých památek. Průvodci byli skvělí a řidič Michal velmi obětavý. Jezdíme s cestovní kanceláří Hoška-tour pravidelně.

 

Letos to byl čtvrtý zájezd. Střídáme pěší turistiku s cykloturistikou. Zakládáme si materiály ze zájezdů. S touto cestovkou jezdíme od roku 2002. Zúčastnili jsme se již mnoha zájezdů.

 

S řadou účastníků zájezdů se už známe. Vždy se sejde dobrá parta lidí, kteří chtějí něco poznat  a také si pohybem  udržovat dobrou fyzickou kondici. Oceňujeme také šikovné průvodce, kteří dovedou přizpůsobit program i v méně přiznivém počasí.

 

Přejeme cestovní kanceláři Hoška-tour, ať se jí i nadále daří nabízet zajímavé zájezdy.

 

 

Srdečně zdraví manželé Crhovi

stálí účastníci zájezdů CK Hoška tour

 

 

Autorům děkujeme!

 

 

© 2019 by CK HOŠKA TOUR - Vyrobeno s v Lázních Bělohradě.


Užíváním webu souhlasíte se zpracováním údajů soubory cookies.