Postojenské jeskyně, neboli Postojnska jama, jsou tím nejznámějším a nejnavštěvovanějším jeskynním systémem Slovinska. Přes 24 kilometrů podzemních chodeb řadí Postojnskou jamu mezi největší v zemi.

---

U vstupu do jeskyně bylo nalezeno číslo 1213 a tak se traduje, že toho roku do jeskyně zavítala první zdokumentovaná výprava. Za objevitele se však označuje až historik Janez Vajkard Valvasor, který však spíš jen zdokumentoval už v té době navštěvovanou jeskyni. Větší revoluci způsobil místní usedlík Luka Čeč. Ten totiž připravoval prohlídku jeskyní pro návštěvu císaře Františka Josefa roku 1818. O rok později již byla jeskyně otevřena široké veřejnosti a Luka Čeč se stal prvním oficiálním průvodcem.

Ještě v 19. století byla postavena vstupní budova, která vítá návštěvníky jeskyně dodnes. Roku 1872 byla zřízena specialita, která jeskyni odlišuje od ostatních. Téhož roku zde totiž začal jezdit vláček. Nejprve na ruční pohon, později byl nahrazen lokomotivami na benzín a v roce 1959 již si zde začaly kroužit elektrické vláčky. Co se elektřiny týče, i v tomto je jeskyně Postojna výjimečná. Elektrické osvětlení zde bylo zavedeno roku 1884, kdy se jednalo o druhou jeskyni na světě a v samotné Lublani se svítilo leda svítiplynem.

Na jeskyni ve městě Postojna se možná překvapivě podepsala i druhé světová válka. Ve zdejších prostorech kousek od povrchu nacisté skladovali výbušniny. Místní partyzáni si k nim díky znalosti jeskynního systému našli cestu a sklad nechali vyletět do povětří. Následoval několikadenní požár, po němž je dodnes patrné šedé zbarvení zdí od kouře u východu z jeskyně.

Když se vydáte na prohlídku, počítejte s tím, že strávíte 90 minut pod zemským povrchem. Navíc celkem objevíte 5,2 kilometrů jeskyně, což nikde jinde při běžné prohlídce nenavštívíte při běžné prohlídce. Vzdálenosti se ale nebojte. Většinu vzdálenosti, přesněji 3,7 kilometrů, zdoláte díky vláčku. Tím vláčkem pojedete dokonce dvakrát.

Na cestu dostanete audio-guide, který vám bude cestou povídat všemožné informace o jeskyni v češtině. Teplota uvnitř země je zde 8 až 10 stupňů Celsia. Celou cestu skrze jeskyni Postojna se jde po pohodlné stezce mezi stalagnáty, stalagmity, brčky, závěsy a dalšími kouzelnými útvary.

První výtvory přírody uvidíte už při jízdě vláčkem. Projedete i přes Sněmovní sál, kde se roku 1965 konal speleologický kongres. Vlak po chvilce dojede do stanice Velká hora, od které už pokračujete po svých. Jak název stanice napovídá, jednu takovou „horu“ budete muset hned zdolat. Nejedná se ale o nic namáhavého. Hned za ní se nachází Ruský most, který dostal název podle toho, že ho stavěli ruští zajatci.

Poté se vydáte na cestu po pohodlném chodníčku napříč podzemními prostory jeskyně Postojna jama. Projdete přes podzemní prostory a síně, jako Špagetová síň, Bílý sál či Červená síň. Jejich názvy napovídají, čím jsou zdobeny. Ať už se jedná o krápníková brčka nebo stěny zdobené z bílého sintru.

Známou celebritou jeskyně Postojna je macarát jeskynní, neboli latinsky proteus anguinus. Zajímavě však zní jeho slovinský název človeška ribica, což můžeme přeložit jako lidská rybička. Je to podivuhodný tvor, který je slepý a může se dožít i 100 let. Žije jen a pouze v jeskynních Slovinského krasu.

Obvykle jsou dlouhé 20 až 25 centimetrů a jejich barva je narůžověle bílá. Nemají totiž takřka žádné pigmenty. Stejně tak nemají ani zrak, neboť co by s ním v jeskynní tmě macarát dělal. Když se po velké vodě někteří macaráti vyplavili ven, lidé byli zděšení. Mysleli si totiž, že se jedná o mláďata draků žijících z podzemí.

---

Video z prohlídky