Most Tower Bridge už je neodmyslitelnou součástí Londýna. Most, který dostal své jméno podle pevnosti Tower u které se nachází, vznikl v 19. století za vlády slavné královny Viktorie. Už před ním zde ale byl tunel a dlouhou dobu zužovali most Tower Bridge … poruchy.

---

Ve druhé polovině 19. století rostoucí Londýn se potřeboval vypořádat s požadavkem na efektivnější spojení mezi oběma břehy Temže. Došlo k rozhodnutí, že nedaleko pevnosti Tower musí vzniknout nové spojení. Roku 1870 byla zřízena speciální komise a také vyhlášena veřejná architektonická soutěž, na kterou zareagovalo svými návrhy na 50 architektů.

Snad nejdůležitějším parametrem mostu bylo to, že musel umožnit plavbu lodí, jenž vozily zboží do doků v samém centru města dál proti proudu Temže. Nakonec bylo zvoleno řešení městského architekta Horace Jonese. Slavná stavba mostu začala roku 1886. Po 8 letech prací zde již stál zbrusu nový most, který díky svým věžím se mezi londýnskými stavbami rozhodně neztratí.

Délka úseku mostu nad řekou je 244 metrů a věže dosahují výšky 65 metrů. Každý pilíř pod věžemi obsahuje beton, který váží 70 000 tun. Dále bylo použito na stavbu 11 000 tun oceli. Na natření oceli je potřeba 22 000 litrů barvy. Na obložení mostu byla použita žula z Cornwallu a portlandský kámen.

Most původně měl být jiný

Most měl mít nejprve středověký vzhled. Když však po roce stavby hlavní inženýr zemřel, jeho nástupce se rozhodl přeměnit na stavbu v módním stylu viktoriánské gotiky. I barva byla původně jiná. Dlouhou dobu nesla ocel na mostě tmavě hnědé zbarvení. V roce 1977 ale slavila Alžběta II. stříbrné výročí nástupu k moci a na počest této události získal most nové barvy. Červenou, bílou a především modrou, které symbolizují barvy vlajky Velké Británie. Tato barva se musí stále obnovovat, a to každých 25 let.

Lodě vždy mají přednost

V současnosti je počet lodí, které pod mostem proplují, mnohonásobně nižší než v době vzniku mostu. Mezitím, co se ještě v 19. století musel most zvedat 17-krát denně, dnes už to je sotva 2-krát denně. Navíc v současnosti se jedná zpravidla o turistické lodě a soukromé jachty. Došlo tak už i k několika incidentům.

V roce 1952 chtěl most přejet městský dvoupatrový autobus. Byla však mlha a obsluha, která zahájila zvedání, si autobusu nevšimla. Řidič autobusu si na poslední chvíli všiml, že se jeho vozovka zvedá. V poslední vteřině šlápl na plyn a mezeru nad Temží přeskočil díky tomu, že druhá vozovka byla stále ve vodorovné pozici.

Mnohem známější a pro zainteresované možná i více stresující byla událost z roku 1997. Tehdy totiž Londýnem projížděla kolona s prezidentem Billem Clintonem, která jela z oběda s britským premiérem Tonym Blairem. Prezidentův tým však musel změnit trasu a zapomněli si ověřit, jestli se most zrovna neměl zvedat. A právě že se zvedal. Mezitím, co si soukromá jachta klidně proplouvala pod Tower Bridge, ochranka amerického prezidenta si musela zažít perné chvilky. Prezidentská kolona si totiž musela s dalšími motoristy a chodci pěkně počkat.

Za proplutí i průchod se neplatí

Už od výstavby mostu byl vždy zadarmo, a to platí i dnes pro lodě. Avšak vzhledem k současnému provozu už je nutné, aby měla loď zvednutí mostovek předem objednané alespoň 24 hodin dopředu.

Vrchní lávky se musely zavřít

Ve výšce 42 metrů se nachází dvě pěší lávky. Obě byly na mostě už od samého začátku s prostým důvodem. Měly sloužit chodcům k přechodům přes Temži v době, kdy byla dolní mostovka zvednuta pro proplutí lodí. Pro lidi to ale znamenalo náročné stoupání po schodech a navíc se kolem horní lávky začali shromažďovat prostitutky a kapsáři. Roku 1910 tak došlo k závěru, že tato cesta musí být uzavřená.

Dnes už se na ni vydat zase můžete, ale v rámci turistické prohlídky Tower Bridge Exhibition. Ta zahrnuje nejen samotnou lávku, ale i expozice ve věžích a také nahlédnutí do původní parní strojovny. Z lávek poté uvidíte na Temži a na mnoho zajímavých staveb Londýna. Budete mít výhled na pevnost Tower, londýnskou radnici, válečný křižník HMS Belfast, mrakodrap The Shard či obchodní čtvrť City.

Most poháněla pára

Most byl původně osazen parními motory, které pomocí hydraulického přenosu energie zvedaly obě křídla mostovky. Během druhé větové války byl přidán třetí záložní, kdyby došlo k poškození ze strany protivníků. Dnes už stará strojovna je přístupná návštěvníkům a zvedání vykonávají elektromotory. Jsou dálkově ovládané, pokud tedy fungují. Opakovaně se totiž most zasekl a muselo se čekat na výměnu čidel.

Tunel pod Temží

Při řešení propojení obou břehů Temže u pevnosti Tower se operovalo hned s dvěma možnostmi propojení. Nejen most, ale i tunel. Ještě před výstavbou mostu byl vyhlouben v jílu pod Temží tunel, který dosahoval délky 410 metrů. Od roku 1870 v něm začalo jezdit úplně první metro, i když celkem skromných rozměrů. Tunelem jezdil dřevěný vozík po kolejích o rozchodu 762 milimetrů, což je takřka poloviční než ten standartní.

Jenomže se provoz moc nevyplácel a provozovatel podzemní železnice do roka zkrachoval. Poté byl tunel otevřený pro pěší chodce, ale po otevření mostu Tower Bridge tunel ztratil smysl. Na mostě Tower Bridge se totiž oproti soukromému tunelu nemuselo platit. Tento tunel slouží svým způsobem dodnes. Avšak dnes v něm vede vodovod. Válcový vstup do tunelu však zůstal zachován.