Německo je velkou zemí a tomu odpovídá i německá gastronomie. Jednotlivé německé regiony mají svá jídla a některá tam i zůstala. Jiná se zpopularizovala v celé zemi. Některá jídla čerpají z francouzské kuchyně, alpských specialit, ale mnoho receptů populárních především ve východním Německu doputovalo z východu Evropy. I když jsou mnohá jídla stejná, jako ta česká, i v německé kuchyni jsou recepty, které se v Česku setkaly s nepochopením.

---

Mnoho německých pochutin mimo Německo lidé vůbec nemohou pochopit (mimo Čechů, Poláků a Rakušanů). Takovým příkladem může být chleba se sádlem. Dalším výplodem německé gastronomie je tatarák z vepřového masa či salát z nakládaných sleďů a majonézy. Nicméně zde máme i trochu normálnější německé speciality.

Určitě ale zapomeňte na dietu. Pěkné porce masa a omáčky jsou s německými jídly už chronicky spjaté. Pomalu u každého druhého jídla narazíte na kysané zelí a běžným základem omáček bývá ocet nebo víno. I nakládaná zelenina je spjatá s Německem, a to nejen okurky. Ta se připravuje především v oblasti Braniborska.

Německé polévky

Flädlesuppe je hovězí vývar s proužky celestýnských nudlí. V Rakousku je tato polévka známá jako Frittatensuppe. Vývar bývá zpravidla čistý, jen v něm plavou malé kousky zeleniny a na vrchu petržel. Kartoffelsuppe je německá bramborová polévka, která je v podstatě podobná té české.

Hochzeitssuppe je tradiční německá svatební polévka. Základem je čirý vývar. Poté se její složení často liší podle německého regionu. Často se kombinují na první dojem nekombinovatelné suroviny. Tak třeba v okolí Hamburgu a v Dolním Sasku do polévky dávají hovězí maso a rozinky, oblíbené součást této polévky. Jinak byste mohli v polévce nalézt různé knedlíčky, kousky chřestu či vejce.

Aalsuppe je polévka, jejímž základem je maso z úhoře. Mimo velkých kusů masa patří do polévky zelenina, bylinky a knedlíčky. Rozšířená je i její hamburská verze, ve které je sušené ovoce. To přidá polévce sladkokyselý tón. Tato polévka se často podává rovnou jako hlavní chod, podobně jako Eintopf.

Soljanka je polévka původně z Ruska a Ukrajiny. Velmi se ale rozšířila po bývalé NDR, kde je častější než boršč a mezi Němci je velmi oblíbená. Je to kyselá hustá polévka, ve které nesmí chybět maso. Mimo masa by v polévce mělo kraulovat zelí, kousky klobásy a uzenin, houby, cibule či naložené okurky. V celku se ale meze fantazii moc nekladou, a tak třeba kopr či rajčata se v této polévce objevit klidně mohou. Někdy se na vrchu zjemní lžící smetany.

Hlavní jídla z Německa

Nejznámějším německým jídlem je Eintopf. Název doslova znamená „jeden hrnec“ což jídlo parádně definuje. Jedná se v základu o hustou zeleninovou polévku, ve které se povaří všechno dobré. Do eintopfu se dá přidat různé maso, uzeniny či kousky zeleniny.

Eisbein je vepřové koleno, které se nechá dlouho povařit. Podává se k němu zelí a hořčice. Obvyklých příloh je mnoho. Někdy stačí jen zelí, jindy se podává s bramborou kaší, bramborami či bramborovým knedlíkem.

Sauerbraten je masová pečeně s omáčkou. Jako maso se zpravidla používá hovězí maso, příležitostně i vepřové, králičí a zvěřina. Dříve se pokrm připravoval i z koňského masa, ale konina už není tak módní jako dříve. Základem omáčky bývá ocet, víno, mrkev či cibule. Toto jídlo je takovou německou obdobou naší svíčkové ale přeci jenom omáčka má odlišnou chuť. Někdy se podává s kysaným zelím a zeleninou.

Rinderroulade je roláda z hovězího masa, která je německou obdobou našeho španělského ptáčka. V Německu se ale nebrání přípravě omáčky z vína. I když se dnes používá hovězí či telecí maso, předpokládá se, že původně se roláda připravovala ze zvěřiny. Roláda se podává s červeným zelím. Jako příloha poslouží knedlíky, brambory či bramborovou kaší.

Spätzle či německé špecle jsou dalším typickým německým jídlem. Připravují se z těsta podobného nudlovému, avšak je v něm více vajec. Používají se nejen jako příloha, ale jako samotný základ jídla. Typicky se k nim přidávají houby, uzeniny a masa či jen smažená cibulka. Ohřívají se ve vodě, ale dají se i následně smažit či zapékat. Typické jsou především pro alpské oblasti a Švábsko.

Pro alpské oblasti jsou typické i velké kulaté knedlíky, které se rozšířily do celého Německa. Nejtypičtějším je Germknödel, což je pařená buchta s povidlovou náplní. Polévá se rozpuštěným máslem a vanilkovou omáčkou, někdy je i posypaný mákem. Alpský knedlík bývá dost velký na to, aby pokryl celý talíř.

Kartoffelsalat je německý bramborový salát. Oproti českému mišmaši je však německý bramborový salát jednoduší a lépe v něm vyniká chuť samotných brambor. Mimo brambor totiž do nich patří jen cibule, ocet, hořčice a olej. Dá se ochutit i hovězím vývarem.

Schnitzel asi není potřeba nějak představovat, neboť řízek je dobře rozšířený i u nás. Oproti českým způsobům podávání mají Němci i svá národní. Jägerschnitzel je lovecký řízek, který se podává s houbovou omáčkou. Rahmschnitzel je řízek podávaný se smetanovou omáčkou. Někdy bývá maso upravováno na přírodní způsob, čili bez trojobalu. Zigeunerschnitzel, neboli cikánský řízek, je podávaný s omáčkou z rajčat, papriky a cibule. Jako příloha se podávají často hranolky a kořeny tohot pokrmu můžeme hledat v Maďarsku.

Currywurst je vepřová klobása posypaná trochou kari. Tato německá specialita se rozšířila z berlínských stánků rychlého občerstvení. Někdy se klobása podává celá, ale s kari se podává především už nakrájená na kolečka. Jako příloha se ke currywurst rozšířily hranolky a neměl by na klobáse chybět kečup či jiná omáčka.

Bratwurst je druh německé klobásy, jejíchž první zmínka pochází z Norimberku. Tentokrát se jedná o bílou klobásu vhodnou na grilování. K této se však podává chleba, bramborový salát nebo se prostě vloží do bagety či housky. Zpravidla se dělá z mletého vepřového a hovězího masa, existují ale také variace z masa telecího. Králičí maso bývá obvykle s kostí, ale někdy i vykostěné.

Hasenpfeffer je německý pokrm, jehož základem je králičí maso. Poté nechybí mnoho bylinek pro lepší chuť a celkově hnědá omáčka připomíná guláš. Jako příloha se podávají špecle nebo knedlíky. Někdy se na talíř usadí i porce kysaného zelí nebo jiná dušená zelenina mrkev, fazolky nebo kapustičky.

Zwiebelkuchen, neboli německý cibulový koláč, je typický pro západ země u hranic s Francií. Je totiž velmi podobný francouzskému koláči quiche. Tradičně se podává během burčákové sezóny s tímto sladkokyselým nápojem. Koláč se dělá z kynutého těsta a korpus bývá někdy kulatý, jindy obdélníkový. Základem náplně je cibule a smetana ať již kysaná nebo sladká. Do náplně se přidávají i kousky slaniny a také vejce. Tento koláč se jí teplý, podobně jako pizza.

Německé dezerty

Stollen (někdy také Dresdner Stollen) je štola. Ta vznikla v oblasti Drážďan a je typická především pro vánoční svátky. Její tvar má připomínat Ježíška zabaleného v plenčičkách. Uvnitř těsta bezpochyby najdete kousky sušeného ovoce či ořechů. Na vrchu je poté štola posypaná moučkovým cukrem. V Německu štola tak trochu nahrazuje pozici naší vánočky.

Lebkuchen je také sladká pochoutka, která je spojena s německou kuchyní. Původně byly velmi tvrdé podobně jako ty vánoční. S rozvojem kypřícího prášku se začaly připravovat i jemné a nadýchané druhy perníků. Čím kvalitnější perník, tím by v něm měla být větší složka ořechů a méně mouky. Samozřejmě by neměl chybět v těstě med a kakao.

Apfelkuchen je jablečný koláč, který se dá připravit na nesčetně způsobů. Může být zakrytý, mřížkový i otevřený. Může být z kynutého, listového i nekynutého těsta. V koláči mohou být i ořechy, rozinky i drobenka. Prostě meze se nekladou.

Schwarzwälder Kirschtorte neboli Schwarzwaldský dort je lákavý zákusek rozšířený i u nás. Hlavními složkami tohoto dortu je čokoláda, šlehačka a ovoce jako třešně nebo višně. I když může název svádět k tomu, že dort pochází z oblasti Schwarzwald, není tomu tak. Pochází totiž z Porýní. Korpus se skládá ze tří vrstev piškotu, které jsou pokropené pálenkou či višňovicí. V povrchu dortu by měla být bílá poleva ze šlehačky, čokoládové hobliny a višně na šlehačce.

Další německé speciality

Brezel neboli preclík. Původ názvu pochází z latinského „brachia“, které značí zkřížené paže. Během středověku využívaly tvar preclíku cechy pekařů jako svůj symbol. Existují slané i sladké podoby preclíku. Bavoři dělají preclík z tlustých proutků těsta, švábské preclíky se ke konci ztenčují.

Kartoffelpuffer je pojem, pod kterým se skrývá náš bramborák. Jak je totiž rozšířený v Česku, možná ještě více si ho můžete dát v Německu. Obvykle se podává jen tak se zakysanou smetanou a petrželkou, jindy může být součástí sofistikovanějšího pokrmu se zeleninou či masem v duchu kuchyně střední Evropy.

Kartoffelkloesse je bramborový knedlík, ale ty v Německu jsou oproti české šišce menší a mají tvar koule. Vzhledem k velikosti se obvykle podávají v Německu dva celé knedlíky. Někdy německý bramborový knedlík poslouží jako příloha, jindy je základem celého jídla. Pokud je základem jídla, podává se s masovým vývarem nebo smaženou cibulkou, slaninou a rozpuštěným máslem. Zpravidla bývá vařený ve vodě, někdy se poté ještě usmaží.

Nápoje z Německa

K Německu jistojistě patří pivo. Samotné Bavorsko má v přepočtu na obyvatele dokonce větší spotřebu než Česko. Zbytek Německa jim však průměr lehce kazí a pozici musí přenechat nám. V Německu se často můžete setkat s pšeničným pivem Weizenbier. Z Bavorska dokonce pochází i pivo typu Radler. Jednoho dne se totiž prý nečekaně udělalo hezky a na cyklostezku vyrazilo mnoho cyklistů. Jeden hospodský však zjistil, že nemá dostatek piva a přišel s mazaným řešením. Smíchal pivo s limonádou a dal tomu název Radler, který se dá přeložit jako cyklista.

V Německu jsou dále vyhlášené vinařské lokality. Tou nejznámější německou oblastí je Porýní a přilehlé údolí řeky Mosely. Víno zde začali pěstovat už Římani. Dnes tu kraluje odrůda bílého vína Ryzlink rýnský. Nicméně vyhlášené jsou i vinice u saské Míšně, které jsou nejsevernější vůbec.