Za rytíři na Cuknštejn a Nové Hrady

 

Tuhle a tady jsou Nové Hrady,
my však vynecháme ty nové,
šlehačkové, rokokové,
a vydáme se podle moudrých knih
na hranici dolů vpravo na český jih.
Tady nás čeká opravený hrad,
jež tyčí se tu a vítá nás rád.
Hradní příkop bez vody,
síně slávy statečných bojovníků,
co na koni se otočili na pětníku.
Po výbuchu střelného prachu,
co nadělil tu dávku strachu,
opravili vše, co se dalo,
aby se víc nebouralo.
Tajemství – sklo temné jako noci
nezná už nikdo z vyšší moci,
panstvo odneslo si do hrobu.
Za výhledy vezmou vás i pod střechu,
však nedělejte neplechu,
bez přílby tam nelezte,
velký úraz o trám tady hrozí,
že o hlavu i přijdete.
Po návštěvě hradu i nádvoří
do blízké cukrárny zamiřte
napravit si chutě – příkoří,
kdo se dobře necítí,
barokní kovárnu či lékárnu si najde.
V klášteru na náměstí také tu
k bydlení vám poskytnou
i duchovní osvětu.
Rezidence, kdysi panské sídlo,
nabízí též skvělé jídlo,
osvěžení duše, těl,
co by jeden také chtěl.
Popojdeme kousek dále,
po červené hleďme stále.
Terezčino údolí je náš cíl.
Procházka dlouhá všechny těší,
čeká nás jen cesta klidná, pěší,
starý mlýn i krásné lázničky,
nyní známý nový penzion,
Modrý domek i vodopád,
co uměle je vytvořen,

aby zvonil shora jako zvon.
Koho cesta parkem omrzí
a nedojde až ke tvrzi,
kde žili rytíři z českých pohádek,
tak vrátí se kolem dubu nazpátek,
na hrázi Gábinčina rybníku
třeba podá ruku vodníku,
dál už jen zbývá desítek kroků pár
a jsme v cíli u vstupní brány zpět.
Kilometrů údolím máme asi pět
k zapsání si do mapy či notesu.

OUZ 2018