1. den

Na další prodloužený víkend na Šumavě vyrážíme ve čtvrtek autobusem z Prahy něco pár minut po osmé ráno

z posledního nástupního místa z centra na Černém Mostě.

Cestou míjíme Beroun, malý pozdrav od zříceniny hradu Žebrák a Točník, později nad lesy vykoukne zámek Zbiroh, kolem Rokycan a Starého Plzence, projedeme městem Přeštice („nositel řádu šunky zlaté „za šlechtěná selátka). Zahlédneme vodní hrad Švihov (známe z pohádek Tři oříšky pro Popelku, Tři životy) a kolem Klatov míříme dál – Janovice (absolventi vojny hlásí: „Janovice- nikdy více“). A je tu Nýrsko, vyšplháme autobusem

na Špičácké sedlo a už sjíždíme serpentinami do Železné Rudy. Alžbětín – hraniční přechod projíždíme před polednem a přes nevlastní sestru Železné Rudy – Bavorskou Rudu – Bayerisch Eisenstein –  serpentinami míříme vzhůru do průsmyku Brennes na náš výchozí bod pro pěší. Výjezdní bod pro lanovkáře je o kousek dál

na parkovišti – v nadmořské výšce 1050 m.

Příjemné turistické počasí nás doprovází po značené a zpevněné cestě Wanderweg 9 stále výše a výše k horní stanici lanovky – po Gipfel Rundwanderweg . Tady se cesty rozbíhají po celém členitém vrcholu  –  vpravo

na vyhlídky a kousek dál už čeká nejvyšší bod nejvyšší hory Šumavy a Bavorského lesa – Groser Arber – Velký Javor  – 1456 m. Pečlivě nás sledují 2 bílé kupole vysílače a jedna kupole meteostanice, postupně se rozcházíme na různá vyhlídková místa po okruhu – na Arberkapelle, kamenná kaplička s dřevěnými pohřebními prkny

po stranách (typickými pro obě strany Šumavy); na skalku Wagnerova hlava, někdo na občerstvení místními specialitami (i s česky mluvící obsluhou).

Později odpoledne sejdeme pěšky nebo sjedeme gondolovou lanovkou s pohoupáním a úžasnými výhledy zpět dolů na parkoviště k autobusu.

Cestou v nohách cca 4,5 km jen nahoru – převýšení 393 m.

Odtud odjíždíme k jezeru  Grosser Arbersee – romantika a klid tu bere za své – bují tu čilý stavební ruch na nových střediscích, aby přilákala ještě více přírody chtivých návštěvníků. Proto se podaří projít z okružní cesty jen polovinu trasy kolem jezera a aspoň se pokochat pohledem na vodní hladinu a okolní lesy.

Na ubytování  se vracíme  stejnou cestou přes hranici a okraj Železné Rudy vzhůru na Špičácké sedlo. Vyjedeme nahoru na Hofmanky, naštěstí už pod vypnutou lanovkou na Pancíř (to, aby nám lidi z lanovky nekopali nohama

do střechy autobusu), a jsme na parkovišti našeho hotelu OREA RESORT HORIZONT.  Z oken jídelny máme krásný výhled na část šumavského pohoří a právě i na Velký Javor, který nás zdraví svými typickými kupolemi. Hodně vpravo na obzoru se rýsují oba vrcholky Ostrého.

2. den

Ráno po vydatné snídani sjíždíme z hotelu autobusem do Železné Rudy, přes Alžbětín a Bavorskou Rudu, sklářské městečko Zwiesel do Spiegelau na místní autobusové nádraží. Dále přestupujeme na místní ekologickou linku Igelbus a dopravujeme se do výchozího bodu s názvem Gfall v nadmořské výšce 960 m. Turisticky přívětivé místo nabízí malé parkoviště a pro návštěvníky sociální zázemí a přístřešek před nepříznivým počasím.

Po malé poradě vycházíme na stezku označenou obrázkem tetřeva (Auerhahn (Rundweg Gfallparkplatz – Rachel)) a docela ostřeji a vytrvale stoupáme kolem vodopádu, studánek, dalekých výhledů, až k chatě se slibovaným občerstvením – Waldschmidthaus – 1360 m. Občerstvení opět nebylo – chata zavřená – pouze osvěžení z vlastních zásob nebo přírodních pítek, případně si natrhat borůvky. A čeká nás zdolat ještě asi 500 m pozemských na vzdálený vrchol a k tomu zhruba 100 výškových metrů na vrchol Grosser Rachel – Velký Roklan 1453 – druhá nejvyšší hora v našem třídenním putování. Výhledy máme přímo královské do vnitra Bavor a k nám domů do Čech.  Cesta z vrcholu dolů vede krásnou přírodou a scházíme až k odbočce k Roklanské kapli, kde si někteří zazvonili na zvon smíření. Jeho zvuk se rozléhá nad Roklanským jezerem a kovově se odráží od stěn karu (údolí ve tvaru kotle ledovcového původu).  Pokračujeme opatrnou chůzí stále dolů, někteří stíhají i sběr sladkých a velkých borůvek přímo do pusy. Modrá pusa – dobrá pusa.

Dole na břehu jezera téměř povinná zastávka k vychutnání klidu, poslechu čeření vodní hladiny a ozvěny ze zvonění opozdilců v kapli vysoko nahoře ve stěně, následuje i občerstvení z vlastních batohů.  Jaký rozdíl proti ruchu u Velkého Javorského jezera …

Scházíme dál pozvolna klesající cestou lesem, kolem pasek s výhledy, doprovází nás zurčení pramínků a potůčků s ledovou vodou, vhodnou na osvěžení horkého čela či rukou. Užíváme si to dosyta.

U výchozího místa Gfall se setkáváme všichni včas před odjezdem Igelbusu zpět na parkoviště do Spiegelau.  V nohách cca 11 km a nastoupáno 604 m výšky.

Následuje přejezd a procházka sklářskými středisky města Bodenmais, dílnami a obchody nabízející um a nádherné skleněné výrobky místních mistrů a umělců.  Závěr dne patří ještě malé romantické procházce kolem Malého Javorského jezera, klidná hladina odráží okolní lesy a nabízí jen příjemnou relaxaci v tichu podvečerní krajiny.

3. den

Opět nasyceni výbornou krmí se vydáváme autobusem stejnou, nám už známou, cestou opět na bavorskou stranu. Tentokráte míříme na město Waldhäuser a parkoviště s odpočívadlem Lusenstrasse.  Na výchozí místo nás dopravuje místní ekobus a zkracuje nám nudnou cestu po asfaltové silnici na Waldhausreibe. Odtud kolem historického kamene Fortmeister 1920 konečně používáme své vlastní nohy a vydáváme se po pozvolně stoupající, tzv. zimní cestě, na vrchol Luzný.

Kráčíme vzhůru kolem horského pramene zvoucího k osvěžení, sem tam se nabízejí maliny či borůvky, výhledy se zatím místy ukrývají v oparu, ale slibují nám ústup.  Za pár desítek minut máme na dohled i dosah horskou chatu Lusenschutzhaus, k našemu překvapení je nejen otevřená, ale už nabízí prvním návštěvníkům chutné občerstvení.

A pár posledních náročných metrů po kamenité žulové cestě na vrchol ke kříži – dosahujeme výšky 1373 metrů nad mořem a překonáváme i sami sebe. Kamenné moře opravdu dává zabrat na pozornost, chybný krok znamená minimálně odřeninu nebo těžký úraz či pád.  Za to máme jako na dlani naservírovány výhledy po okolí a také na českou stranu Šumavy. Odtud je však přístup tak omezen, až je přímo přísně zakázán. Chodívalo se sem od hájenky na Březníku na hraniční přechod Modrý sloup. Čas minulý se možná jednou změní na budoucí…

Zpáteční sestup po nebeských schodech (Himmelsleiter ) vyvolává závrať z velkého prostoru kolem nás, pečlivě hlídáme své kroky po balvanech, sem tam chytáme balanc na kývajícím se podkladu, vyhýbáme se protijdoucím turistům. Všichni se tu však srdečně zdraví a s úsměvem.  Pod vrcholem končí naše trmácení kamenným mořem a už jen dáváme odpočinout nohám na cestě mezi borůvčím až k odbočce ke Glasarche Skleněné arše. Je to nádherně zelená skleněná archa, dlouhá asi 5 m, a je vložena do dřevěné dubové ruky. Tato archa putovala od roku 2004 po významných místech na obou stranách hranice. Má svůj význam nejen jako archa záchrany či útočiště pro přírodu, zároveň připomíná sklářskou tradici zdejší krajiny. Zbývá už jen sejít zpět na výchozí místo a počkat si na autobus nebo sejít dolů po silnici na parkoviště.

Ještě si jedeme trochu užít přírody Národního parku Bavorský les a především úžasnou stezku (dlouhá 1300 m) v korunách stromů Baumwipfelpfad Neuschönau. K prohlídce a procházce lesem kolem výběhů se zvěří a ptačími voliérami se nabízí různě dlouhé a značené okruhy, u parkoviště lze navštívit Informační středisko Hanse Eisenmanna, které slouží i jako muzeum Bavorského lesa pro všechny věkové kategorie.

4. den

Nedělní ráno nám poslalo bouřku. Prší pravý šumavský déšť, mraky se courají po okolních kopcích a ždímají ze sebe, co se dá. Takže se nakonec hlasuje, zda jít v tomto počasí ze sedla k Černému jezeru a po magistrále na horu Ostrý a sejít do Hamrů nebo zvolit náhradní program. Vyšla varianta 2 – po sbalení a naložení zavazadel odjíždíme dolů směrem na Nýrsko a volíme návštěvu zříceniny hradu Klenová se zámkem stejného jména.  Zajímavá prohlídka s bohatým a poutavým výkladem pana průvodce byla plnohodnotnou náhradou za vynechané výhledy ze šumavské magistrály, jenom nám chyběly za ten den ty nachozené turistické kilometry.  Počasí se začalo umoudřovat s klesající nadmořskou výškou a vítaly nás Klatovy – město karafiátů, barokní lékárna, Černá věž, katakomby, kostely a pavilon skla PASK (jedinečná zapůjčená sbírka skla z Klášterské sklárny v soukromých rukách).

Poslední zastávkou byla zřícenina hradu Radyně ze 14. století u Starého Plzence. Tyčí se majestátně nad okolní krajinou, také proč ne, vždyť hrad byl postaven za vlády císaře Karla IV. Jen původní název Karlskrone se neujal, takže mu zůstalo jméno po kopci Radyně. Chránil starou kupeckou cestu a vlastně zůstal výraznou dominantou kraje doposud.

Poslední kroky k autobusu a směřujeme více či méně po dálnici ku Praze a k dalším výstupním místům ostatních turistů.

Za skvěle bohatý zájezd s pestrou paletou nabízených aktivit pro všechny patří jako vždy dík do CK a panu řidiči autobusu, který nás vezl v pohodě s dobrou náladou.

OUZ

Posílat reakce na email

Upozornit na

nové a další komentáře nové odpovědi na můj komentář

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

1 Komentář

Nejstarší

Nejnovější Most Voted

Inline Feedbacks

View all comments

Iva Truksová (Bluebunny)

7 let před

krásné povídání 🙂

0

Odpovědět