info@hoska-tour.cz | 605 337 570 | PO-ČT 8-16 PÁ 8-12
ENGLISH | SKUPINY | PRODEJCI | PŘIHLÁŠENÍ
Na návštěvě u lidu jeskynního typu
(28. 04. – 1. 05. 2017)
Na návštěvě u lidu jeskynního typu
Chladné počasí na začátku zájezdu v době jarního prodlouženého víkendu nás opravdu navnadilo na návštěvu jeskyní Moravského krasu.
Cestou od Hradce Králové pršelo, místy se přidal i sníh, to určitě jen proto, aby se paní Zima s námi řádně rozloučila se vší parádou.
Přes zabílenou Vysočinu jsme dojeli mikrobusem kolem známého pivovaru Černá Hora a zámeckého parku v Rájci-Jestřebí až na parkoviště u jeskyně v obci Sloup. Venkovní teplota tu slabě dosahovala 1-2 stupňů Celsia, takže nejprve přišlo na řadu malé zahřátí horkými nápoji z vlastních zásob či kioskové nabídky.
Po zakoupení vstupenek jsme se všichni těšili do teplé jeskyně, vyhřáté na krásných 7- 8 stupňů nad nulou. Prohlídka velkého okruhu Sloupsko-šošůvskou jeskyní s jeskyní Kůlna trvala asi necelé 2 hodiny, délka trasy v podzemí do 2 km. Dostalo se nám i té cti postát nad Nágelovou nejhlubší jeskynní propastí, vidět symbol jeskyní – krápník ve tvaru svícnu, spoustu nádherných nasvícených krápníkových scenerií, zákoutí, komínů i dómů se skvělou akustikou. Závěr prohlídky v jeskyni Kůlna nám poskytl malou exkurzi do života v době neandertálské. Posezení u ohně v kůžích by se hodilo.
Venku se nám počasí moc nezlepšilo, ale na množství kapek a sychravo jsme nehleděli a vyrazili vzhůru na cestu po červené TZ přes obec Šošůvku. Z ní dále vedla náhorní krasovou planinou se studeným větrem v zádech až do Holštejna k jeskyni Hladomorna (zatím jediné suché místo na cestě) a holštejnskému propadání vody do podzemí. Pokračujeme stále po červené TZ mezi jeskyněmi Stará a Nová Rasovna, Piková dáma, čeká nás ještě rarita, tzv. Wankelův závrt – původně propadlé dno Holštejnského údolí do hloubky přes 20 m a šířce 13m, nyní řádně zaneseno zeminou už jen do hloubky 4m. Pozorný turista si ještě o pár metrů dále všimne poklopu, kterým je znepřístupněna jeskyně Spirálka, vedoucí do propasti a dále do největších podzemních prostor.
U Kalvodova kříže přecházíme silnici a vyšlápneme nahoru přes větve a těžebním lesním terénem na luční pěšinu nad Ostrovský žleb. Tato nás dovede až do Ostrova u Macochy ke kostelu. Na rozcestníku TZ měníme barvu a přejdeme dále na zelenou značku na ovocných stromech podél polní cesty po vrchu Ostrovské plošiny s výhledy do krajiny.
Nakonec vcházíme do lesa, kterým se dostaneme na rozcestí Nad Pustým žlebem. Zde opět přejdeme na sledování TZ jiné barvy a už jdeme jen po žluté na vyhlídku Koňský spád. Závěr pěší trasy z prvního dne je u propasti Macocha. Nadšenci si seběhli ještě schody na Dolní můstek propasti, aby zachytili hudební produkci, která se linula ozvěnou ze dna od jezírka.
V turistické chatě u Horního můstku následovalo trochu osušení a zahřátí něčím horkým a už jsme mířili k autobusu na parkoviště. Čekala nás už jen cesta na ubytování v Zámeckém hotelu v Lysicích.
Sobotní ráno po snídani následoval odjezd do Rudic k návštěvě a prohlídce větrného mlýna holandského typu z roku 1865. Ve mlýně se nachází kromě vybavení a historie mlýna a Rudic, speleo a archeo muzeum skvělých vypovídajících kvalit. Pan průvodce Jan Dobeš (mimo jiné i autor několika publikací s kresbami nejen o Rudicích a okolí) dokázal všechny posluchače zaujmout svým výkladem i závěrečnou 3D projekcí o tajemném rudickém podzemí.
S plnou hlavou informací a několika schody v nohách jsme pokračovali už za docela příjemného počasí bez vrchní vody po zelené NS dolů k Rudickému propadání Jedovnického potoka. Zajímavé tvary a názvy skal (Slza a Podhradí, Kolíbky), lákaly k jejich zvěčnění nejen čočkami fotoaparátů, nejzajímavější částí bylo však propadání vody do tajemného podzemí pod nohama. Cesta procházela krásným přírodním údolím kolem Matuškova mlýna a bývalé Salmovy huti po hrázi rybníka Dymák a v těsné blízkosti rekreačního střediska Olšovec až na náměstí v Jedovnici.
Po malém odpočinku pokračujeme náměstím nahoru po červené TZ kolem kostela sv. Petra a Pavla ulicí s modernější zástavbou na kraj města. Tady se přechází na pěšinu uprostřed pole, která se zdá nekonečná a obec Krasová před vámi nedosažitelná. Nudnější úsek se dá vyvážit rozhledem po okolí.
Konečně projdeme upravenou obcí Krasová do klidného opuštěného Krasovského údolí a stále po červené TZ směřujeme kolem Krasovského propadání až na okraj Ostrova u Macochy. Náš další z dnešních cílů je před námi – jeskyně Balcarka. Její vchod je dostupný po několika schodech nahoru na okraj skály. Prohlídka jeskyně má délku něco kolem 600 m, přidáme několika více desítek schodů nahoru i dolů a naše fyzička se stále zdokonaluje.
Zážitek z její nádherné krápníkové výzdoby je umocněn hudební produkcí spojenou se světelnými efekty v největším dómu. S doznívajícími tóny a poděkováním panu průvodci vycházíme ven na denní světlo. Už nás čeká jen cesta kousek zpět po silnici kolem Vintocké jeskyně a propasti do obce Vilémovice na rozcestí značek. Někdo se dá na červenou, někdo na zelenou, ale všichni se nakonec scházíme v krásném dlouhém údolí, které je lemováno bizarními tvary skal, malými jeskyněmi a soutěskami, proloženými zeleným masivem stromů.
Odměnou je dnes poslední návštěva Kateřinské jeskyně. Její prohlídka je spojena s programem pro děti a jejich doprovod v rámci oslavy pálení čarodějnic. Průvodci a průvodkyně v pohádkových kostýmech předvedli přímo fantastický divadelní výkon hodný velkého potlesku všech zúčastněných. Po této veselé akci ještě krátká návštěva Domu přírody Moravského krasu či případných osvěžoven u Skalního Mlýna a cesta zpět z parkoviště na ubytování do Lysic.
Nedělní ráno začínáme na 16. ročníku hasičské slavnosti v mariánském poutním místě Křtiny. Proplétáme se za vlídného počasí mezi pouťovými stánky, historickou hasičskou technikou, pobíhajícími dětmi a míříme do křtinského chrámu zvaného „Perla Moravy“. Chrám původně navržen do tvaru řeckého kříže od českého barokního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla, je citlivě zasazen do zdejší krajiny a svoji historii poutního místa může datovat někde od roku 1718. V ambitech se také nachází jedna z největších středoevropských hrajících zvonkoher o 33 zvonech. V podzemí chrámu lze navštívit i kostnici s tajemnými pozůstatky, na zdi chrámu navazuje zámek Křtiny, účelově využíván MENDELU. Nás však čeká další zajímavá návštěva jeskyně, tentokráte Výpustek.
Prohlídka této jeskyně začíná kupodivu průchodem bývalými vojenskými kasárnami, protiatomovým krytem a nakonec se dostaneme do původních jeskynních prostor. Jeskyně Výpustek prošla různým využitím od technického, strojního, stavebního i vojenského stavu, nakonec se dokázala předvést návštěvníkům ve své pozoruhodnosti od roku 2008. Velké dómy bez krápníkové výzdoby, jež skončila v grottách lednického zámku, kam je tehdejší majitelé nechali nalámané odvozit, nyní mohou sloužit i jako sály koncertní s nádhernou akustikou. V tichu vám pod nohama někde zurčí Křtinský potok v dosud neodhalených prostorách. Po tak zajímavé návštěvě následuje opět procházka pod širým a skoro modrým nebem údolím Křtinského potoka, tentokráte po NS Josefovské údolí – Býčí skála je z důvodu hnízdění vzácných sokolů uzavřena. Ve Františčině huti (Stará huť) využíváme citlivě opravený skanzen a v něm expozici Želežářství a výroby vápna. Profesionální výklad a přístup paní průvodkyně nás všechny do jednoho zaujal.
Závěr dlouhé procházky krásným jarně vyzdobeným údolím nás čekal v Adamově pod kostelem svaté Barbory z červených z cihel. Bohužel byl zavřený a nemohli jsme tak shlédnout unikátní evropský gotický Světelský oltář (přenesený původně z kláštera v Zwettlu v Rakousku). Aby nám nechyběly ještě nějaké nachozené kilometry a využili jsme i příjemného podvečerního světla, vyjeli jsme nad Adamov na Máchovu vyhlídku. Oprášili jsme školní znalosti Máje a malým okruhem Hradskou lesní cestou se vrátili k autobusu na cestu s krátkou návštěvou Blanska a zpět do Lysic.
Pondělí nás vítalo konečně jarním prvomájovým počasím a před námi zlatý hřeb zájezdu – návštěva Punkevních jeskyní s projížďkou na lodičkách. Z parkoviště u Skalního Mlýna jsme procházkou po NS Macocha údolím došli k hlavní budově Punkevních jeskyní. Cestou nás provázela říčka Punkva, co si s námi hrála místy se svými ponory na schovávanou do podzemí. Bez rezervace je vstup do těchto jeskyní téměř nemožný, ale naše CK měla vše pod kontrolou, tak se na nás hezky dostala řada. V nádherných a snad nepopsatelných prostorách v podzemí se téměř všichni návštěvníci stávají stalagmity s ústy dokořán (stalagmit je krápník, co roste v jeskyni zezdola nahoru, obráceně je to stalaktit, ale na strop se nám nikdo jako netopýr hlavou dolů nevěšel) nad něčím tak krásným, co příroda, voda a kalcit dokázaly stvořit a tvoří nepozorovaně dál.
Plavba na lodičkách potemnělými chodbami měla své kouzlo násobené prosvítajícím světlem. Na dně propasti Macocha nám průvodce pustil hudební úryvek, tóny se odrážely od skalních stěn a dotvářely nádherný zážitek. Po zhruba hodinové prohlídce jeskyní vycházíme ven s těmi nejlepšími dojmy. Nákup drobností nebo suvenýrů na památku či pro své blízké a čeká nás závěrečná čistě pěší část.
Příjemnou cestou od Punkevních jeskyní procházíme Pustým žlebem kolem jeskyní, bizarních skalních útvarů, pseudoponorů Vavřineckého potoka, vychutnáváme prvomájové sluneční paprsky a svoji pouť končíme ve Sloupu, odkud jsme v pátek vycházeli za zimního počasí.
Jako malé bonusy jsme cestou zpět navštívili rozhlednu Podvrší u Veselic, ve kterých je i sídlo Muzea včelařství Moravského krasu. Výstup a výhled pro slabší povahy to nebyl, foukal silnější vítr a kovovou konstrukcí, vysokou 49 m, to pěkně protahovalo.
Ještě nás čekalo krásné město Boskovice s hradní zříceninou na kopci, co nás sledovala ze své výšky.
Pro zájemce krátká návštěva nádvoří nebo zahrad empírového zámku, který byl v restituci vrácen původním majitelům hraběcí rodině Mensdorff – Pouilly. Za zmínku stojí i místní židovská část města jako památka. Kdo měl málo kilometrů v nohách, mohl se proběhnout městem u příležitosti místního běžeckého maratonu s dekorováním vítězů na náměstí. My jsme měli v nohách trasu odhadem do 50 km a zhruba 1000 schodů nejen v jeskyních.
A to bylo vše, co jsme prožili za 4 bohatě vyplněné dny našeho zájezdu s CK.
OUZ
