Taurská cesta

V neděli 1.6. jsme v jedenáct hodin v noci odjeli na Taurskou cestu.
V noci jsme se sice pokoušeli v autobuse usnout, ale protože jsme byli natěšení a zvědaví na to, co nás čeká, ne a ne zabrat. Také jsme tipovali, jak vyjde počasí – zprávy se krutě rozcházely. Norské servery předpovídaly zataženo, déšť a zimu, Rakušané nám ale slibovali téměř ideální počasí. Rozhodli jsme se věřit našim jižním sousedům a svěřili to rukou svatého Petra, což se vyplatilo. Celou dobu nás provázelo hřejivé sluníčko a mraky byly jen dokonalou kulisou.

Naší první zastávkou bylo Mondsee, které nás svou neopakovatelnou atmosférou nalákalo k návštěvě hor. Nebyli jsme zklamaní. Berchtesgádensko nás nadchlo. Když jsme procházeli tunelem a vezli se zlatým výtahem na Orlí hnízdo, nepříjemně nás lechtalo pomyšlení, že tudy chodili nejbližší spolupracovníci Adolfa Hitlera a i on sám zde pobýval. Tyto myšlenky ale rychle zaplašilo úchvatné panorama hor a pohled na Königsee. Fotoaparáty šlapaly na plné obrátky a my nevěděli, co dřív fotit. Na lodi připlavbě přes Königsee jsme se dozvěděli spoustu informací o jezeře i nejbližším okolí a na vlastní uši jsme si ověřili, jaká je u paty Watzmannu úžasná ozvěna – průvodce zahrál pár tónu na trubku a ty se pak vracely odražené od skal zpět. U kostelíku sv. Bartoloměje jsme chvilku posvačili a vydali se na cestu k Zellersee, nad kterým nás čekala naše horská chalupa. Cestu k ní jsme ale moc nevnímali, protože pobyt v horách je krutě vysilující a my jsme v autobuse usnuli jako koťata.  Za normálních okolností loudíme, aby byla večerka co nejdéle, ale zde byly učitelky nahánějící nás do pelíšků téměř bez práce.

V úterý jsme se rozhodovali mezi  Krimmelskými vodopády a Hochalpenstraße, která vede až k nejvyšší hoře Rakouska Grossglockneru. Protože začalo vykukovat sluníčko, byla volba jasná – hory! Počasí si s námi hrálo jako s koťaty. Vjeli jsme do hustých mraků, začalo sněžit, všude kolem nás byly ještě bariéry sněhu, ale jen co jsme vyjeli do země Korutany, kde je nejvíce slunných dnů v Rakousku, mraky se protrhaly, vykouklo sluníčko a pohled na panorama hor a ledovec Pasterze z vyhlídky Franze Josefa musí každého dostat do kolen! Na každém kroku nás také sledovali hbití svišti, kteří si velmi pochutnávali na našich bebe sušenkách, ředkvičkách a dalších laskominách, o které jsme se s nimi ochotně dělili. Cestou zpět do Zell am See co chvíli pan řidič zastavoval, abychom mohli nalovit další snímky této úchvatné krajiny. Zell am See je krásné městečko u jezera, jehož vodu ale okusili jen dva odvážlivci, my ostatní jsme zapli bundy až ke krku a jeli na chalupu. Pohled na rozzářené hvězdy a lesknoucí se jezero ležící mezi horskými velikány nenechal nikoho chladným, náš spolužák Vojta dokonce děvčatům zarecitoval pár milostných veršíků. Dojatá děvčata vytrhl z opojení až asi také zamilovaný netopýr, který vlétl do pokoje a tolik krásy ho rozrušilo natolik, že ho z Eliščiny postele musel vyhnat až náš horský vůdce Bičiště. Na večerku jsme se těšili i dnes, usnuli jsme ještě rychleji než včera. Někteří z nás ani nestačili zhasnout.

Ve středu nám došlo, že už nás čeká jen poslední den. Ta představa byla strašná, klidně bychom tu ještě den dva pobyli. Z našich chmur nás probudily dvě soutěsky – Kitzlochklamm a Lichtensteinklamm. Vodopády, tříštící se voda, hluboké tůně, skály, modř oblohy a zeleň lesa – koktejl energie přírody!!! Ale to už nás vítal Salzburg, město Mozartovo. Prošli jsme jeho malebné uličky, navštívili nejvýznamnější stavby i Mirabelské zahrady. Ale to už jsme se museli loučit. Cesta autobusem nám utekla rychle, protože dobří přátelé se vždy umí zabavit.

Zájezd se vydařil a my musíme poděkovat nejen naší škole, že nám ho umožnila, ale i CK Hoška Tour a hlavně dvěma úžasným chlapíkům, kteří vědí, jak na nás – panu řidiči Petru Jarošovi z AD Zikmund a panu průvodci Pavlu Bičišťovi, který nám připraví vzpomínkové CD s podrobným popisem cesty a spoustou fotografií, které se v naší fotogalerii neobjevily (raději). Těšíme se na další podobné akce.

Text a foto: 1. ZŠ Jičín