Již dlouho jsme s manželem cestovaly světem,no do Turecka muj muž nikdy netoužil cestovat. Časem změnil názor já slyšela od známych a kolegu z práce jak tam je hezky,tak se mi podařilo muže přesvědčit,at tam poletíme.Nastal den D a my letěly do mé vysněné země krasného moře a země létajících kobercu.

Po přistání na letišti v noci již nás překvapil odvoz krásny a pohodlný Mercedes, který nás zavezl do hotelu. Jízda do hotelu ubíhala a my se již těšily na moře a památky v Antalyii.V hotelu jsme byly překvapení,že i pozdě v noci  pro nás byla připravená večeře.V letadle nás letělo hodně,no v autě do hotelu jsme jely jen my dva ostatní jely autobusem a jiných hotelu.

Ráno nás čekalo překvápení nádherné nebe bez mráčku a moře jak z pohledníc.Bylo krásně tak jsme se vybraly do města.Obdivovaly jsme přístav a historii ,ale také lodě,které byly pestře pomalované a také hezky vybavené.Množství kramku,vodní dýmky,které jsme viděly nás okouzlily a také estaurace nakaždém rohu,tak jsme jely vyskoušet mistní jídlo.Všude nás lákaly na nákup do mistních krámku,ale bylo horko tak radějí jsme seděly v mistní restauraci  a pochutnavaly si na dobré pečené rybě.

Po vydatném jídle jsme jely chvíl pěšky směrem k hotelu no po pár metrech nás udivilo,že na mně někdo volá český. Byla jsem velice překvapená když jsem uviděla dceru mé přítelkyne s usměvem a která tam již žije nějaku dobu a také pracuje.Pozvala nás na dobrou tureckou kávu a dortík,sladkostí mají v Turecku výborné a posezení bylo také příjemné.Vyprovodila nás k hotelu a slibily jsme si setkání další dny ,které jsme byly v Antalyii.

Je pravda,že svět je malý a všude kde jsme ve světě cestovaly pokažde jsme střetly lidičky z Čech nebo Slovenska,dokonce v Costarice,nebo Hawaii a také na Tahiti.Moc to potěší .Dálo by se dlouho vypravět o krasách v cizině jelikož jsme procestovaly 56zemí a zážitku je mnoho.

Cestovatelka Marienka