Braniborská brana neboli německy Brandenburger Tor je snad největším symbolem Berlína, ne-li celého Německa. Původně sloužila k výběru mýtného, později jí mohl projíždět výhradně král. Nakonec se stala i symbolem rozdělení a následného spojení „dvou“ Berlínů i světů. Dnes už Braniborská brána je stavbou, na kterou mohou být Berlíňané pyšní a stává se místem jejich setkávání a pořádání akcí.

---

Na světle Berlína se Braniborská brána poprvé objevila roku 1734. Jeho prvotním účelem bylo vybírat vstupné. K bráně byly přistavěny i další dvě postranní budovy, které měly sloužit celníkům jako zázemí. Mezi lety 1788 až 1791 dostala Braniborská brána novou klasicistní podobu, kterou drží dodnes. Pod branami tehdy však nemohl dlouhou dobu projíždět nikdo jiný, než samotný pruský král. Tím prvním byl Fridrich Vilém II., který za přestavbou stál.

Tato tradice ale s pádem království zaniká. Za to roku 1933 se stala brána svědkem monumentálního průvodů NSDAP po nástupu nacistů k moci. Poté se stala součástí propagandy. Nejprve byla ověšena nacistickými symboly, po válce byla na ní umístěna sovětská vlajka. Během rozdělení města Berlínskou zdí se brána nacházela v hraničním pásmu. Byť pod přísným drobnohledem pohraničníků, i tak dlouhá desetiletí byla opuštěná. K významnému momentu došlo poté roku 1987, kdy americký prezident Ronald Regan kousek od Braniborské brány pronesl slavný projev. Tehdy zvolal k prvnímu tajemníkovi sovětských komunistů: „Pane Gorbačove, otevřete tuto bránu. Pane Gorbačove, strhněte tuto zeď“.

Stejně tak, jak je dlouhá historie Braniborské brány, tak je i dlouhý příběh sochy umístěné na jejím vrchu. Nejprve zde byla umístěna socha okřídlené bohyně míru Eirene. Ta už byla součástí kvadrigy, čili koňského čtyřspřeží s vozem, jehož můžeme na bráně vidět dodnes. Sochu však nechal Napoleon odvézt do Francie. Po návratu zpět do Berlína byl během rekonstrukce sousoší nahrazen věnec dubového listí železným křížem. Protože tento symbol se moc k míru nehodí, z bohyně míru se stala bohyně vítězství Viktorie.

Současná podoba brány dosahu je neskromných rozměrů. Šířka Brandenburger Tor je 65,5 metrů. Stavba je hluboká 11 metrů a dosahuje výšky 26 metrů. Součástí brány je 5 průjezdů s tím, že prostřední je lehce širší oproti ostatním. Sloupy mezi nimi jsou navrženy v jónsko-dórském slohu a každý dosahuje výšky 15 metrů.

Braniborská brána stojí na předělu dvou významných berlínských ulic. První je Straße des 17. Juni (Ulice 17. června) a druhou je třída Unter den Linden (Pod lípami). Ta spojuje bránu s dalšími významnými berlínskými budovami. Kdysi pod branami mohla projíždět auta. To se však už změnilo a tak se uvolnilo místo pro promenádu, kterou příležitostně obzvláštňují umělecké performance. Místo před Brandenburger Tor bývá často využíváno k důležitým kulturním akcím, koncertům a oslavám. Během silvestrovské noci se promění v centrum oslav a po půlnoci ho rozzáří velkolepý ohňostroj.