fbpx

Jak je hezké Polsko slezské

Jak je hezké Polsko slezské (11. – 12. 05. 2019)

Další z krásných a zajímavých zájezdů s CK nás o víkendu zavedl na území našich severních sousedů – do části Polska zvané Dolní Slezsko. Pan Zikmund, řidič a majitel nového autobusu, a pan průvodce Richard si nás převzali na palubu a do své péče po dobu dvoudenního putování.

Cesta nás vedla přes hraniční přechod Královec a Lubawku na druhou stranu hranice. Rozdíl barev v krajině se lišil pouze jiným poměrem zastoupení žluté a zelené – u nás to byla žlutá – žlutá – žlutá – zelená, na polské straně žlutá – zelená – zelená – žlutá. Další rozdíl byl viditelný jen v nápisech a názvech míst s hojně používanými spřežkami k zamotání jazyka a písmenem w. Pan Ríša nás řádně a rychle proškolil v záludnostech polského jazyka v případě, že se ztratíme a budeme hledat svoji skupinu nebo budeme chtít navštívit obchod nebo volat polsky „ Pozor, zatáčka!“.

První zastávka byla u zámku Ksiaž, trochu se před námi schovával pár set metrů od parkoviště, ale pohodlná cesta k němu vedla upraveným lesoparkem a kolem letního pavilonu (nyní hrobka rodiny Hochbergů- bývalých majitelů) až k hlavní bráně. Vstup na nádvoří byl zakončen velkým úžasem nad monumentální stavbou. Tento nyní třetí největší zámek v Polsku (po Malborku a Wawelu) si prošel dlouhou cestu od 10. Století z původního dřevěného strážního hradu na ochranu důležité kupecké stezky až k vybudování kamenného hradu s obranným charakterem a vyhlídkovou věží 47 m vysokou. Celý hrad i s ostrohem nad říčkou Pelcznica (Polesnice) dostal název Knížecí hora. Postupně se tu střídali různí majitelé od těch loupeživých až těch konečně slušných nejen s modrou krví, kteří se zasloužili o jeho rozkvět vzhůru k oblakům, a další, co se „zasloužili“ nejen o tajemné a vybetonované podzemí. Historií hradu a později přestavěného monumentálního zámku se prolínají i osudy českých panovníků. V posledních stoletích zámek hostil i význačné evropské osobnosti. Svého stavebního vrcholu se dočkal za majitele knížete Jana Jindřicha XV. z Hochbergu před 1. světovou válkou, kdy byl vystaven i nádherný palmový skleník (Palminárium) a upravená japonská zahrada. Známou a krásnou kněžnu Marii Terezii z Hochbergu, zvanou Daisy, milovali pro její dobročinnost. Její jméno a jméno jejího manžela provází návštěvníky v zámeckých komnatách na každém kroku. Celý areál bohužel později
v rukách nacistů došel velké historické úhony a zkázy, která byla dovršena armádou osvobozeneckou. Zámek se začal ze své značné zchátralosti dostávat až od roku 1974 až do roku 2014, kdy jej mohli ve své kráse spatřit první návštěvníci. Celý citlivě upravený areál s nádhernou květinovou výzdobou nejen na záhonech i terasách je přehledem všech historických stavebních slohů a velkou chloubou donátorů, restaurátorů a především pracovníků, kteří se podíleli na jeho obnově. K nejkrásnějším sálům tu patřil Maxmiliánův sál, kdysi sloužil k přijímání hostů. Na jeho výzdobě se podílel bavorský umělec a zároveň i autor fresek v pražské Loretě, F. A. Scheffler, který pracoval na výzdobě církevních památek přes hranici na Broumovsku.

Další zastavení náš čekalo v městě Swidnica (původní sídlo knížectví Svidnického a rodiště třetí manželky císaře Karla IV.), na jehož kraji stojí nádherný Kostel Míru svaté Trojice – první ze dvou kostelů zapsaný od roku 2002 na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO. Hrázděný kostel září bílou barvou v kontrastu tmavě hnědých trámů uprostřed zeleného parku a láká k návštěvě svého interiéru. Unikátní stavba (největší dřevěná církevní památka v Evropě – má půdorys kříže v délce 44 m a 30m, vestavbou čtyřpatrových galerií pojme až 7000 lidí) byla dokončena za 1 rok – opravdu slovy za jen rok – primitivními stavebními prostředky postavili dílo přetrvávající staletí. Nezvyklá barokní výzdoba evangelického kostela, vyřezávané lavice, ochozy,
kazatelna, oltář – září zdobené zlatem, až oči přecházejí. Strop vyzdobený obrazy místních autorů. Veškeré vybavení kostela je opravdu ze dřeva imitujícího mramor či kámen. Český výklad v audio verzi s podkreslením hudbou se krásně rozléhal celým prostorem a lákal k zamyšlení nad věcmi mezi nebem a zemí. Z kostela jsme pokračovali Kostelní ulicí na hlavní náměstí (Rynek) se sloupem z červeného pískovce svaté Trojice, domem U zlatého chlapce, kašnami boha Neptuna a Atlase, krásnou radnicí s replikou staré věže vysoké 58 metrů. Rynek je lemován bohatě zdobnými historickými domy, za radnicí se nachází Muzeum historie kupectví. Za zhlédnutí stojí i řada nejstarších domů v bočních ulicích. K návštěvě zve i jedna z největších katedrál v Polsku – katedrála svatého Stanislava a Václava se základním kamenem z poloviny XIV. století. Nasyceni bohatou svídnickou historií a lehkou krmí se naším autobusem přemísťujeme dnes už do posledního plánovaného města – těší se a čeká na nás konečně Wroclaw.

Propleteme se autobusem rušnými ulicemi s pokusem zaparkovat co nejblíže historického centra a Tumského ostrova. Po výstupu z autobusu protahujeme těla a vyrážíme v čele s panem Ríšou za dávnou historií města Wroclavi. Procházíme Kostelním náměstím k soše nám tak v Čechách známého svatého – Jana Nepomuckého, jehož nepřehlédnutelná socha stojí u kostela Svatého kříže a svatého Bartolomea. Cihlově zbarvený kostel (mimochodem je dvoupodlažní) tu ční po staletí do honosné výše nad naší hlavou a zahajuje vstup na Katedrální ulici směrem ke Katedrále svatého Jana Křtitele zvané také Vratislavský dóm. Její vznosná nádherná stavba slezské cihlové gotiky a výšky obou věží nás nutí zaklánět hlavu téměř ke spadnutí na záda. Kouzelné místo, na kterém se vystřídaly od 10. staletí vlastně 4 stavby. Tato současná má po svém obvodu celkem 20 kaplí, jednu krásnější více než druhá, katedrální varhany patří k největším v Polsku a další zvláštnost je nejvyšší počet vitráží, kterými tu prochází světlo dovnitř a projasňuje vnitřek duhovými barvami. Z druhé strany katedrály nás pan průvodce Ríša upozornil na jednu raritu a vyprávěl nám úsměvnou pověst o vzniku Knedlíčkové brány.

Zpět se vracíme přes Most Pokoju na nabřeží kolem bastionu a parkem Slowackego míjíme budovu Panoramu Raclawicku – památeční a nejnavštěvovanější místo, dalším zastavením je pro nás zajímavý kostel Svaté Maří Magdaleny ze 13. století – jeho zvláštní znamení je tzv. Můstek čarodějnic, spojující obě věže. Okružní cesta nás konečně zavede až na Starý rynek – druhé největší trhové náměstí v Polsku s jednou také z nejhezčích radnic – prolínají se v ní tři stavební historické styly. Nejznámější pohled je na část s věžičkami. Z druhé strany radnice se nachází Solný rynek a také zajímavá fontána. Na tomto rynku se také poprvé setkáváme s wroclawskými trpaslíky – nyní nedílná součást města- po všech těch historických skvostech také vděčný námět na focení. K zajímavým stavbám patří spojené budovy pojmenované jako Jeníček a Mařenka. Nebe nás začalo jemně kropit na znamení, že máme ukončit procházky a odebrat se už s nastávajícím večerem
na ubytování do hotelu Slask na Oporowské ulici. Komfortní hotel s milým a ochotným personálem nám poskytl na jednu (bohužel jen jednu) noc své luxusní a útulné prostředí k odpočinku a načerpání sil na další den. V neděli po vydatné a bohaté snídani se vydáme autobusem, samozřejmě jak jinak než ve vydatném dešti, zpět za historií Wroclawi. Tentokráte se církevní památky střídají s vědeckými a naučnými – Ossolineum – Národní knihovna Ossolinských; Univerzitní náměstí s kašnou a sochou Fencera; Muzeum Univerzity s Matematickou věží nás v dešti pozvalo k prohlídce vnitřních sálů – nádhera, prostě nádhera – zdobení zlatem, vyřezávaný nábytek, obrazy, údiv nad umem a bohatstvím ducha. Po usušení kráčíme dál pod deštníky Vězeňskou ulicí rozloučit se ještě s pár trpaslíky a vracíme se k autobusu. Vymotáme se po centimetrech zatarasenou ulicí a přemístíme se v suchu na poslední místo naší krátké návštěvy ve Wroclawi. Památka ze Seznamu světového dědictví UNESCO železobetonová hala Hala století z let 1912-13, ke které náleží Pavilon čtyř kopulí, Pergola a Jehlice – vystavěno na počet vítězství nad Napoleonem v bitvě u Lipska. Vzhledem k její rekonstrukci jsme si ji mohli pouze obejít a vyfotit, ale zato nám bylo dovoleno vstoupit do Wroclawského Kongresového centra a zhlédnout z terasy Wroclawskou multimediální fontánu s okolní květinovou úpravou, lemovanou pergolami.

Poslední pohledy na Wroclaw a přejíždíme autobusem do města Jawor za další památkou UNESCO. Hrázděný Kostel míru Svatého ducha v Jaworu z let 1654-1655 byl postaven jen ze dřeva, slámy a hlíny na upěchování. Do jeho lavic se vešlo kolem 6 tisíc věřících, kteří mohou dodnes naslouchat stále funkčním varhanům z roku 1855. Na kazetovém stropě můžete se zakloněnou hlavou pozorovat rostlinné motivy, o něco níže na emporách zase výjevy ze Starého a Nového zákona. Po obdivování nádherné výzdoby a plni dojmů se odebíráme zpět parčíkem k autobusu, abychom navštívili krátce hrad Bolków. Jeho historie je také spjatá stejně jako ostatní krásná místa s historií naší českou přes knížata, krále i půvabné polské nevěsty vyvdané do českého království. Původ hradu se datuje někde kolem konce 13. století, i když zmínky o něm se objevily mnohem dříve. Nad krajinou se tyčí válcová věž s břitem a hladomornou pod ní – podobná věž je na našem hradě Zvíkov. V zachovalých místnostech stojí za zhlédnutí expozice maket všech hradů v okolí a z části sbírek Muzea Krkonoš.

Počasí hrozí opět přeháňkami, jak jinak, ale my se vydáváme na poslední cíl dvoudenního zájezdu – za další třešničkou na dortu – poutní místo Krzeszów (Křešov) – další perla barokního Slezska – Bazilika Nanebevzetí Panny Marie – z roku 1728-1735. Na její stavbě se podílel nám známý Ferdinand Brokoff a Michael Willmann. Honosná barokní stavba s neméně honosným interiérem a vzácnými pracemi láká všechny a nejen věřící na toto místo. Je to opravdu jedna z nejkrásnější barokních svatyní nejen v Polsku. V rámci návštěvy baziliky se nám podařilo na poslední chvíli navštívit i Pomocný kostel svatého Josefa a úplný závěr naší návštěvy patřil Mauzoleu Piastovců Svidnicko-Javorských. Mauzolem pochází ze stejné doby výstavby baziliky vyzdobené štukem, freskami a bohatě zdobenými náhrobky. Místnost zdobí 3 oltáře s obrazy od F. A. Schefflera z roku 1741 s náměty životů svaté Hedviky, svatého Václava a Všech svatých. Tím jsme završili krátkou návštěvu po bohatých památkách u našich severních sousedů a vrátili se zpět přes hranice stejnou cestou do výchozích míst našeho zájezdu.

Poděkování patří všem, kteří se podíleli na výběru míst, doprovodu a bezpečné jízdě.

OUZ

 

© 2019 by CK HOŠKA TOUR - Vyrobeno s v Lázních Bělohradě.


Užíváním webu souhlasíte se zpracováním údajů soubory cookies.