JIŽ ZAPOMENUTÝ JAZYK? - JIDIŠ

Jidiš je západogermánský jazyk denní mluvy židů. Po celém světě mluví tímto jazykem v dnešní době přes 3 milionů obyvatel. Vzhledem k jeho podobě s němčinou, a i provázaným původem se pro něj objevilo označení „jidiš dajtš“ neboli „židovská němčina“. I když je mluvená forma právě němčině velmi podobná, jazyk čerpá i z hebrejštiny a dalších jazyků. Jazyk je používaný i mezi ultraortodoxními židy, kteří hebrejštinu považují za posvátný jazyk.

---

Židé používající tento jazyk jsou rozšíření takřka po celém světě, ale mezi hlavní centra výskytu jazyka patří Východní Evropa, kde však byla v minulosti populace židů mluvících v jidiš decimována vlivem holocaustu. Lidé mluvící jidiš zde jsou typičtí i pro dřívější Sovětský svaz, kde však často v oblasti Ruska přešli na ruštinu. Dalším významným působištěm je oblast Spojených států amerických, kde můžeme nalézt významnou komunitu ve státě New York, ale také kupříkladu v Kalifornii nebo na Floridě. V jiných částech USA se židé asimilovali a již přizpůsobili angličtině. Oficiálně uznáván je jako jazyk minority v Nizozemsku, Rumunsku, Švédsku, Polsku nebo na Ukrajině.

 

Historie jidiš sahá do 9. století, kdy tento jazyk začal vznikat. V té době se jednalo o slepenec středoněmeckých nářečí. Později se v tento jazyk začal vydefinovávat a začala vznikat první literární díla. Ve 12. století první glosy v hebrejských rukopisech, první kompletně vytištěné dílo v 16. století. V této době vrcholily hromadné odchody židů z Německa, často právě do oblasti východní Evropy. Centrem židů mluvícím v jidiš se tak stalo Polsko a Ukrajina. Po tomto období samozřejmě pokračovalo šíření židů nejen po Evropě, ale i po severní a Latinské Americe a dalších částech světa. Za takzvaný zlatý věk jidiš literatury je považováno období přelomu 19. a 20. století. Ve stejném období došlo i ke „znovuvzestupu“ hebrejštiny. Mezi významné literáty této doby se řadí Mendele Mocher Sforim, Šolom Alejchem a Jicchok Lejbuš Peretz. K začátku 20. století se pojí i rozmach jidiš v oblasti Běloruska a Ruska, tedy počátků Sovětského svazu. Odtud mnoho židů ke konci 20. tisíciletí emigrovalo do Izraele, kde někteří lidé mluví v jidiš dodnes.

 

Jazyk využívá hebrejského písma. K písmu byly ale přidány spřežky a začaly se zapisovat samohlásky. Jidiš je vzhledem k tomu jediný germánský jazyk nevyužívající latinku. Z němčiny čerpá přibližně 75% slovní zásoby. Další slovní zásoba je převážně převzata z dalších, obvykle románských, slovanských jazyků a také z hebrejštiny. Provázanost mezi jazykem jidiš je i s češtinou, kdy se slova z jidiš naopak dostala do češtiny. Slovosled je volnější než němčina a blíží se tak více ke slovanským jazykům. To platí i pro systém slovesných časů.

 

Tento indo-evropský jazyk má za sebou bohatou, pravdou je i pochmurnou historii. Před 2. světovou válkou žilo na světě téměř 13 milionů mluvčích v jazyce jidiš. Dnes je to již o 85 procent méně, zato svou pozici mezi jazyky si vydobyl. Jistě by se neměl dostat do zapomenutí, protože svým vývojem odráží i období temna, která by se neměla opakovat a měla by nést poselství budoucím generacím.